27. LEDNA

● Mezinárodní den památky obětí holokaustu

osvobození největšího nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim v roce 1945

foto archiv Wikipedia

27. ledna 1945 osvobodila sovětská armáda největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. V konečném stadiu šlo o komplex několika německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů fungujících během druhé světové války na území anektovaném Třetí říší na jihozápadě Polska po jeho obsazení roku 1939. Nazývá se podle města Osvětim v Malopolském vojvodství v Polsku. „Továrna na smrt“, jak se táboru začalo později přezdívat, byla osvobozena vojáky Rudé armády (60. armáda 1. Ukrajinského frontu) pod velením maršála Koněva dne 27. ledna 1945. V kmenovém táboře, Březince a Monowicích se osvobození dočkalo přibližně 7000 vězňů, dalších asi 500 se nacházelo v okolních pobočných táborech. Ve všech táborech zemřelo během jejich fungování nejméně 1,1 miliónu osob, z nichž bylo: 960 000 Židů, 70 000–75 000 Poláků, 21 000 Romů, 15 000 sovětských válečných zajatců, 10 000–15 000 vězňů jiných národností (mj. Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů atd.). Na žádost bývalých vězňů rozhodla polská vláda v roce 1947 přeměnit Osvětim I a II na Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. Každoročně tuto „památku“ navštíví přibližně 700 tisíc návštěvníků.

Související:

● 2023: † Jaroslav Šedivý

diplomat, spisovatel, historik a politický vězeň

foto archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR

Jaroslav Šedivý se narodil 12. listopadu 1929 v Praze. V roce 1952 vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1961 získal doktorát. Pro svou činnost v roce 1968 a během sovětské invaze byl propuštěn z Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii, vyloučen z komunistické strany a od srpna 1970 šest měsíců vězněn a obviněn z podvracení republiky. Poté pracoval v různých profesích, mj. jako lesní dělník, řidič a dlouhá léta jako čistič oken. V tomto období také napsal dvě historické knihy pod jmény dvou svých přátel. Krátce před listopadem 1989 začal pracovat v Prognostickém ústavu Akademie věd. Po revoluci přešel v prosinci 1989 na ministerstvo zahraničí jako poradce ministra Jiřího Dienstbiera. Během tohoto působení se významně zasloužil o odsun sovětských vojsk z Československa. V další profesní kariéře se stal velvyslancem ve Francii, Belgii, Lucembursku a ve Švýcarsku. V Bruselu se věnoval jednání o vstupu ČR do Severoatlantické aliance. V letech 1997 až 1998 byl ministrem zahraničních věcí. Jaroslav Šedivý byl nositelem vysokých francouzských vyznamenání – Řádu čestné legie a Národního řádu za zásluhy. Prezident Václav Klaus mu udělil medaili Za zásluhy. Řadu let předsedal Společnosti Jana Masaryka, přednášel mezinárodní politiku a diplomacii na Filozofické fakultě UK. Byl rovněž autorem řady knih, v roce 2012 vydal rozsáhlé paměti nazvané Mé putování zmateným stoletím. Zemřel jako třiadevadesátiletý 27. ledna 2023.

● 1895:  ⃰  Karel Kutlvašr

čs. voják, armádní generál, účastník protinacistického odboje, politický vězeň komunistického režimu

foto Vojenský historický ústav

Karel Kutlvašr se narodil 27. ledna 1895 v Michalovicích. Když vypukla 1. světová válka pracoval jako úředník firmy vyvážející zemědělské stroje v Kyjevě. Zde také vstoupil do tvořící se československé vojenské jednotky. Stal se pak jedním z legendárních velitelů čs. legií v Rusku a po návratu do vlasti v armádě už zůstal. Od počátku nacistické okupace byl Karel Kutlvašr zapojen v odboji v řadách Obrany národa a v květnu 1945 po vypuknutí Pražského povstání stanul v čele vojenského velitelství. Úspěšně řídil obranu hlavního města a funkci vojenského velitele Prahy vykonával až do konce května 1945. Protože ale podepsáním kapitulace německých jednotek 8. května 1945 umožnil, aby půl miliónu německých vojáků přešlo do amerického zajetí, byl společně s dalšími představiteli České národní rady prohlášen za osobu nepřátelskou SSSR. Únor 1948 a nástup komunistů k moci přinesl konec jeho vojenské kariéry. Již 8. března 1948 mu byla udělena tzv. zvláštní dovolená a v červnu t.r. byl přeložen do výslužby. Tím to ale neskončilo – v prosinci 1948 byl zatčen a postaven do čela údajné odbojové skupiny „Pravda vítězí“. V polovině května 1949 ho pak státní soud v Praze odsoudil za velezradu na doživotí a zároveň ho degradoval na vojína v záloze. Jen o vlásek tehdy unikl trestu smrti. Prošel těžkými věznicemi na Mírově, v Opavě i v Leopoldově. Z výkonu trestu byl propuštěn po 11,5 letech na amnestii v květnu 1960. Poté pracoval jako vrátný v Nuselském pivovaru, ale z nabyté svobody se dlouho netěšil. Karel Kutlvašr zemřel náhle v ranních hodinách 2. října 1961 v pražské motolské nemocnici. Bylo mu 66 let. Jeho úplná rehabilitace proběhla až po listopadu 1989, kdy byl posmrtně povýšen do hodnosti armádního generála a vyznamenán Řádem M. R. Štefánika in memoriam.