Připomínáme si Mezinárodní den památky obětí holokaustu
(27. 1. 2024) – Před 79 lety – 27. ledna 1945 – osvobodila sovětská armáda největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. V konečném stadiu šlo o komplex několika německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů fungujících během druhé světové války na území anektovaném Třetí říší na jihozápadě Polska po jeho obsazení roku 1939. Nazývá se podle města Osvětim v Malopolském vojvodství v Polsku.
Původní tábor Auschwitz I byl založen v bývalých kasárnách ve městě Osvětim (německy: Auschwitz, polsky: Oświęcim) přibližně 60 kilometrů západně od Krakova na území provincie Slezsko. Následně byl vybudován nedaleký Auschwitz II neboli Auschwitz-Birkenau, jeden z největších nacistických vyhlazovacích táborů nazvaný podle vesnice Březinka (polsky: Brzezinka, německy: Birkenau). Auschwitz III označuje pracovní tábor Monowitz-Buna, kromě těchto tří základních patřila do komplexu i řada dalších pobočných táborů. První tábor byl zřízen na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro Poláky, ale v létě 1941 nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky (holokaust). Také proto je 27. leden každoročně připomínán jako Mezinárodní den památky obětí holokaustu.
Osvobození táborů Rudou armádou
Němci ke konci roku 1944 pochopili, že postupující Rudá armáda během svého postupu nejspíš osvobodí i oblast okolo Osvětimi, což je přimělo jednat a pokusit se zahladit stopy zločinů. Před jejich odchodem byla krematoria a plynové komory vyhozeny do vzduchu, obytné bloky byly i s lidmi uvnitř zapáleny a podle celkového plánu měl být celý tábor srovnán se zemí. Díky rychlému postupu Rudé armády však nebyl celý záměr uskutečněn, a tak byly vypáleny jen některé části tábora. Nacisté 18. ledna 1945 odeslali přes 58 000 lidí na nucené práce do Říše. V táboře zůstalo pouze minimum vězňů, většinou nemocní a neschopní dlouhého pochodu. V noci na 19. ledna byla část tábora III-Monowitz zasažena náletem, který zničil několik v tu dobu již prázdných baráků.
„Továrna na smrt“, jak se táboru začalo později přezdívat, byla osvobozena vojáky Rudé armády (60. armáda 1. Ukrajinského frontu) pod velením maršála Koněva dne 27. ledna 1945. V kmenovém táboře, Březince a Monowicích se osvobození dočkalo přibližně 7000 vězňů, dalších asi 500 se nacházelo v okolních pobočných táborech. Ve všech táborech zemřelo během jejich fungování nejméně 1,1 miliónu osob, z nichž bylo: 960 000 Židů, 70 000–75 000 Poláků, 21 000 Romů, 15 000 sovětských válečných zajatců, 10 000–15 000 vězňů jiných národností (mj. Bělorusů, Rusů, Ukrajinců, Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů atd.).
Přestupní stanice do gulagů
Po osvobození tábora zde zřídila sovětská NKVD dva tranzitní tábory pro německé válečné zajatce. V táboře v Osvětimi přebývali němečtí váleční zajatci a pravděpodobně fungoval do podzimu 1945, zatímco druhý tábor – zřízený v bývalém koncentračním táboře Auschwitz II-Birkenau v Březince – do jara 1946. Byli v něm věznění civilisté z Horního Slezska a Podbeskydí. Jednalo se o tranzitní tábory před posláním vězňů do lágrů do Sovětského svazu. V obou táborech mohlo přebývat nejméně 25 000 lidí.
Poté se polská vláda na žádost bývalých vězňů rozhodla přeměnit Osvětim I a II na základě sejmového zákona v roce 1947 na Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Osvětimi. Každoročně tuto „památku“ navštíví přibližně 700 tisíc návštěvníků.
Připravil MARTIN VACEK
