11. DUBNA

● 2023: † Dana Němcová

signatářka Charty 77, členka VONS a politická vězeňkyně

foto archiv Paměť národa

Vystudovaná psycholožka Dana Němcová byla výraznou osobností československého disentu, jedna z prvních signatářek Charty 77 a spoluzakladatelka Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V ochraně lidských práv pokračovala i po roce 1989. Narodila se 14. ledna 1934 v severočeském Mostě jako Dana Valtrová do učitelské rodiny. Dětství prožila v Chomutově a Novém Městě nad Metují. Vystudovala gymnázium v Chomutově a poté psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1955 se provdala za psychologa a filozofa Jiřího Němce, s nímž měla sedm dětí. Byt Němcových v Ječné ulici v Praze byl v časech normalizace jedním z center disentu a undergroundu. Dana Němcová byla jednou z prvních signatářek Charty 77, v níž později vykonávala i funkci mluvčí (1989). Byla též členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, za což byla v roce 1979 šest měsíců vězněna. V letech 1990-1992 působila jako poslankyně Federálního shromáždění. Stala se předsedkyní Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, poté dlouho působila jako členka její správní rady. „Vždycky mi šlo o bližní, kteří trpěli nějakou křivdou, k nimž osud nebyl dost laskavý. Proto jsem se zajímala o lidská práva ve VONS anebo třeba později o uprchlíky. Vždy jsem měla ráda činnosti, které dávaly lidi dohromady. Občanská společnost byla moje parketa,“ uvedla ve svých knižních pamětech. V roce 1998 bylo Daně Němcové uděleno státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně, v roce 2013 obdržela Cenu Paměti národa a v roce 2021 získala čestné občanství města Prahy. Zemřela v kruhu své rodiny 11. dubna 2023 v Praze.

Související:

● 2005: † Jaroslav Šperl

čs. voják, plukovník, příslušník paravýsadku Carbon, emigrant

foto Wikimedia Commons (volné dílo)

Jaroslav Šperl se narodil 7. listopadu 1919 v Praze. Ještě před maturitou opustil 16. února 1940 protektorát, ale odchod do Francie k československé zahraniční armádě se mu povedl až na druhý pokus. Do bojů o Francii už nezasáhl a byl evakuován do Anglie. Zde zahájil výcvik pro plnění zvláštních úkolů – absolvoval sabotážní kurz, školení na pozici radisty a parakurz. Byl zařazen do paradesatního výsadku Carbon, který byl na území Protektorátu Čechy a Morava vysazen v rámci třetí vlny 13. dubna 1944 v prostoru obcí Ratíškovice a Vacenovice. Skupina se po seskoku nesešla, Šperl zůstal pouze s velitelem Františkem Bogatajem. Společně prováděli sabotáže na železnici a ozbrojené přepady německých transportů. Podařilo se jim spojit s Radou tří a společně s výsadky Clay a Calcium navázali spojení s Londýnem prostřednictvím vysílaček. Skupina se později spojila s partyzánským oddílem ze Slovenska. V lesích u Míkovic vybudovali bunkry a vytyčili plochy pro shozy materiálu z letadel. 28. března 1945 byla vysílačka skupiny zaměřena a došlo k ozbrojenému střetu s gestapem; Šperl se prostřílel, těžce zraněný Bogataj byl zatčen. V závěru války se Jaroslav Šperl zúčastnil osvobození obce Popovice u Uherského Hradiště. V roce 1945 za svou statečnost získal Československý válečný kříž 1939, medaili Za chrabrost před nepřítelem a medaili Za zásluhy I. stupně. Po válce z armády odešel a po únorovém převratu v květnu 1948 s rodinou opustil Československo. Usadil se v USA, kde pracoval a žil až do své smrti 11. dubna 2005. Zemřel ve věku 85 let v Beloitu ve státě Wisconsin. Dne 16. října 1990 byl v Československu povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty.