18. ČERVENCE

● 2022: † Pavel Vošický

akademický malíř, politický vězeň a emigrant

foto archiv Petra Blažka

Pavel Vošický se narodil 11. května 1939 v Praze. V roce 1958 ukončil střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecké kovářství a zámečnictví. Patřil od mladí mezi odpůrce komunistického režimu. Když ve vojenské uniformě navštívil knihovnu Britského velvyslanectví, začala se o něj intenzivně zajímat Státní bezpečnost. Nasadila na něho své agenty-provokatéry, na základě čehož jej následně uvěznila a v roce 1959 odsoudila na 18 měsíců nepodmíněně za trestný čin pobuřování proti republice, ohrožení bojového ducha, hanobení spojeneckého státu a za útok proti skupinám obyvatelů, respektive urážky mezi vojáky. Díky amnestii prezidenta byl v roce 1960 z vězení propuštěn a vojenskou službu dosloužil u PTP. V roce 1969 úspěšně ukončil Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor kresleného a loutkového filmu. Ze země následně emigroval, v roce 1976 získal občanství Spojených států amerických. Později byl uměleckým ředitelem kampaně prezidentského kandidáta Jimmy Cartera. Od roku 1995 žil opět v Praze. V roce 2021 vydal autobiografickou knihu Tak kde jsou ti Američani? Zemřel ve věku 83 let dne 18. července 2022.

Související:

● 1940:  ⃰  Eda Kriseová

novinářka, spisovatelka, perzekvovaná komunistickým režimem

foto Kancelář Senátu ČR

Eda Kriseová se narodila se 18. července 1940 v protektorátní Praze do rodiny sochařky a architekta. V šedesátých letech vystudovala žurnalistiku, ale po okupaci Československa v roce 1968 jí režim znemožnil publikovat. Její poslední reportáž byla o Janu Zajícovi, který se v roce 1969 upálil na protest proti okupaci Československa. Kvůli zákazu publikování za normalizace střídala povolání, pracovala mimo jiné i v psychiatrické léčebně. Začala se věnovat literární tvorbě, své prózy a překlady ale mohla publikovat pouze v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Minimálně od poloviny sedmdesátých let patřila k okruhu pražského disentu, a proto byla bedlivě sledována komunistickou tajnou policií. Během sametové revoluce se stala součástí tzv. koordinačního centra Občanského fóra a brzy na to i mluvčí Václava Havla. Po jeho zvolení československým prezidentem pracovala jako jeho poradkyně, poté byla v prezidentské Kanceláři ředitelkou Oddělení stížností a milostí. Od roku 1992 se ale opět věnovala především literární tvorbě. Po revoluci vyšly tiskem její samizdatové texty i nové prózy. Celkem během své literární kariéry napsala dvě desítky knih, včetně románu z prostředí volyňských Čechů, nebo životopisu Václava Havla. V roce 2025 získala Eda Kriseová od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Související: