23. ČERVNA

● 1942: † Alois Vašátko

čs. voják, účastník zahraničního protinacistického odboje, nejúspěšnější čs. letec v bitvě o Francii

 foto Vojenský historický ústav

Alois Vašátko se narodil 25. srpna 1908 v Čelákovicích do rodiny truhláře a měl čtyři sourozence. K jeho příbuzným patřili dva významní legionáři (plk. Václav Vašátko a plk. Karel Vašátko), takže o jeho vojenské kariéře nemohlo být pochyb. Začínal u dělostřelectva, kde to dotáhl až na nadporučíka. V listopadu 1935 absolvoval kurz létání a do roku 1937 již vstoupil jako vojenský letec. Stal se velitelem 14. pozorovací letky. Po okupaci Československa odešel Alois Vašátko do Polska a připojil se k vznikajícímu zahraničnímu vojenskému odboji. Po vypuknutí války byl ve francouzské armádě zařazen mezi stíhače, během pětitýdenních bojů na frontě proslul nekompromisním způsobem boje bez ohledu na vlastní nebezpečí. Celkem v 31 leteckých soubojích sestřelil 12 nepřátelských letounů plus dva pravděpodobně, což byl nejlepší výkon československého stíhače v bitvě o Francii. Za svou neobyčejně úspěšnou činnost ve Francii byl vyznamenán Légion d´Honneur (Chevalier), Croix de Guerre a Čs. válečným křížem. Po pádu Francie vstoupil do řad RAF ve Velké Británii a v hodnosti Pilot Officer byl zařazen k formující se 312. čs. stíhací peruti, které byla svěřena obrana Liverpoolu. V říjnu 1940 byl povýšen na štábního kapitána, nejdříve velel B-letce, od června 1941 celé 312. peruti, kterou úspěšně vedl při ofenzívních operacích v rámci Kenleyského křídla. Na základě svých zkušeností s takovým útvarem se stal hlavním organizátorem vzniku vlastního československého stíhacího křídla, složeného ze všech tří stíhacích perutí RAF (310, 312 a 313). Prvního května 1942 se stal jeho prvním velitelem. Jako respektovaný důstojník proslul svými výraznými pedagogickými a organizačními schopnostmi a tvrdým, nesmlouvavým výkonem služby. Alois Vašátko padl 23. června 1942 východně od Start Point v Lamanšském průlivu. Srazil se v boji s nepřátelským stíhacím letounem a zřítil se do moře. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Bylo mu pouhých 33 let. V průběhu dvou let bojů na západní frontě mu bylo přiznáno celkem 15 jistých sestřelů (z toho 11 ve spolupráci), čtyři pravděpodobné a jeden poškozený letoun, což byl třetí nejlepší výkon u československého letectva za celou válku. In memoriam byl Alois Vašátko povýšen nejprve na majora letectva (1942), podplukovníka (1944), plukovníka (1991) a nakonec na generálmajora (1992).

● 1998: † Ignác Syrovátka

voják, účastník protinacistického zahraničního odboje, politický vězeň v 50. letech, generálmajor

foto ABS, sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy: arch. č. V-6297 MV

Ignác Syrovátka, přáteli přezdívaný Nanda, se narodil 30. července 1914 v Buchlovicích a vyučil se zahradníkem. Střední školu zahradnickou zakončil v červnu 1936 maturitou. V říjnu 1936 pak narukoval na základní vojenskou službu a byl zařazen do vojenské akademie v Hranicích. Po rozpuštění armády v roce 1939 se zapojil do ilegální organizace Obrana národa. V červenci téhož roku překročil hranice a jako dobrovolník vstoupil do francouzské armády. Účastnil bojů na Marně, Seině a Loiře. Po kapitulaci Francie se dostal do Anglie, kde absolvoval parašutistický výcvik. Koncem ledna 1944 se přihlásil k převelení do Sovětského svazu, v polovině dubna 1944 byl na Ukrajině zařazen ke 2. čs. samostatné paradesantní brigádě a nasazen na frontu. Zúčastnil se Karpatsko-dukelské operace, ale jeho brigáda byla v září stažena z fronty a přesunuta na letiště Tri Duby na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Z války se Ignác Syrovátka vrátil s hodností štábního kapitána, následně byl povýšen do hodnosti majora a na podzim 1946 začal studovat Vysokou vojenskou školu v Praze. Studium mu bylo přerušeno na zásah Státní bezpečnosti. V roce 1949 byl zatčen a po vykonstruovaném procesu odsouzen na tři a půl roku do věznice v Plzni na Borech. Po propuštění na svobodu byl zbaven všech vojenských hodností a zůstal pod dohledem StB. Vystřídal několik dělnických profesí, začal nakonec opět studovat a v roce 1963 byl promován inženýrem se specializací na zahradní a parkovou architekturu. Poté pracoval jako zahradní architekt v Prešově až do důchodu v roce 1974. Své plné rehabilitace se Ignác Syrovátka dočkal až v roce 1990, kdy mu byla navrácena všechna vyznamenání a hodnost. Zároveň mu byla rozkazem v roce 1990 udělena Medaile za Zásluhy o ČSLA I. stupně. V září 1993 ho prezident Václav Havel jmenoval generálmajorem. Zemřel 23. června 1998 v Prešově ve věku 83 let a je pochován v rodných Buchlovicích.