Petrovský Adolf (1928-1959)

16. 9. 1928 – 13. 5. 1959

Mladý muž, jehož život byl plný eskapád, leckdy kriminálního než politického rázu, zůstává zcela zapomenutou postavou. Obdobně jako obec Těchnice, v níže se za první Československé republiky narodil (16. září 1928), která dnes leží na dně Orlické přehrady. Vyučil se nástrojářem, ale tímto řemeslem se nikdy pořádně neživil. S kamarády kradl osobní automobily, což mu vyneslo první zatčení už na sklonku Protektorátu Čechy a Morava. Po skončení války byl propuštěn, aby za stejný přečin v období třetí republiky putoval do výchovného ústavu v Jičíně, odkud posléze utekl.

Po únoru 1948 byl tento milovník vypůjčených aut odsouzen k 21 měsícům odnětí svobody. Amnestií prezidenta republiky Klementa Gottwalda mu byl prominut jeden rok, takže v listopadu 1948 se vrátil z vězení. V této době byl přijat nechvalně známý Zákon na ochranu republiky č. 231/1948 Sb., o němž zatím neměl ani tušení. Když se dostal opět do potíží, rozhodl se odejít se svým komplicem do zahraničí, kde byl přijat do francouzské cizinecké legie, ale na poslední chvíli si vše rozmyslel. Odešel do americké zóny v Německu. V uprchlickém táboře se dostal do kontaktu s pracovníky americké zpravodajské služby CIC. Po návratu do Československa byl zatčen silniční hlídkou SNB, když projížděl na odcizeném motocyklu. V lednu 1950 byl odsouzen Okresním soudem v Praze za krádeže k pěti letům odnětí svobody. V únoru 1950 stanul před Státním soudem v Praze, který ho odsoudil za zločin velezrady k deseti letům těžkého žaláře.

„Jakmile zjistil, jak to chodí v trestaneckém pracovním táboře, uprchl“

Vězeňskou anabázi začal na Jáchymovsku, kde se těžila uranová ruda pro Sovětský svaz. Jakmile zjistil, jak to chodí v trestaneckém pracovním táboře, uprchl. Dne 8. srpna 1950 byl ovšem zatčen, takže se do americké zóny v Německu nedostal. Státní soud v Praze, konající se 17. října 1950, jej uznal vinným za zločin velezrady, vyzvědačství a maření výkonu úředního rozhodnutí a vynesl trest 20 let odnětí svobody. Vězně vzpurné a poněkud lehkomyslné povahy to nikterak neodradilo. Započala se série útěků a opětovných zatčení. Adolf Petrovský utekl z tábora Rovnost na Jáchymovsku, nebo z táborů Vojna a Bytíz na Příbramsku. Nikdy se nevzdával. Všude uvažoval, jak by mohl utéct z vězeňského zařízení. Nejstřeženější a nejobávanější věznice v komunistickém Československu byla v Leopoldově. Ani stará pevnost jej neodradila od pokusu utéct, i když se zdál být nemožný. Po poledni 18. srpna 1958 se zmocnil v nestřeženém okamžiku s dvěma spoluvězni nákladního vozu Tatra 111 na dvoře věznice, prorazili zátarasy a vydali se přímo proti hlavní bráně. Poslední vrata však neprorazili. Putovali do korekce, kde je dozorci bili a čekali na soudní přelíčení. Obžaloba navrhovala posuzovat útěk jako pokus o vraždu, poněvadž Petrovský měl mít v úmyslu dozorce, kteří mu stáli v cestě, porazit a usmrtit. Ten to popíral, tvrdil, že chtěl utéct jen za hranice, poněvadž má vysoký trest odnětí svobody. Lidový soud v Hlohovci, který zasedl 21. ledna 1959 v leopoldovské věznici, odsoudil Adolfa Petrovského k trestu smrti. Odvolání, podané Krajskému soudu v Nitře, bylo obratem zamítnuto.

Poprava Adolfa Petrovského proběhla 13. května 1959 ve věznici č. 2 v Praze-Pankráci. Soudce přečetl rozsudek a sdělil třicetiletému odsouzenci, že jím podaná žádost o milost byla prezidentem Antonínem Novotným zamítnuta. Notorický útěkář nepronesl žádná poslední slova před odchodem na věčnost. Jeho případ měl být výstrahou pro všechny vězně, aby se o něco podobného nepokoušeli. Komunistický vězeňský systém nestrpěl, aby byl opakovanými útěky zesměšňován, a nezdolný Adolf Petrovský dával vězňům naději, že jednou se to může podařit.

AUTOR: JAROSLAV ROKOSKÝ
FOTO: ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK a NÁRODNÍ ARCHIV

(1. 1. 2025) – V listopadu 2024 vyšla v koedici Ústavu pro studium totalitních režimů a Nakladatelství Academia rozsáhlá kolektivní monografie Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Ve čtyřech svazcích mapuje formou jednotlivých životopisných hesel, koncipovaných jako případové studie, všechny doposud známé tragické kauzy popravených z politických důvodů (232 osob). Nevyhýbá se ani kontroverzním případům, které leží na hranici mezi politickými a kriminálními delikty, či ji dokonce překračují (34 osob). Kromě jednotlivých lidských osudů kniha přibližuje celkový stav bádání a zasazuje tyto popravy do širšího rámce politických procesů. Publikace obsahuje okolo 2500 fotografií a archivních dokumentů.

Čtyřsvazkovou publikaci Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu (I. – IV.) si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.