Pospíšil Miloslav (1918-1951)

V „Kristových letech“ vyhasl na popravišti život jednoho z nejpozoruhodnějších mužů protikomunistického odboje a zároveň přední postavy protirežimní skupiny Hory Hostýnské, která působila v letech 1948‒1951 v oblasti Hostýnských vrchů. Miloslav Pospíšil se narodil 6. srpna 1918 v Bystřici pod Hostýnem. Otec pracoval jako dělník ve Vítkovických železárnách, matka pocházela z rodiny domkařů. Po absolvování základního školního vzdělání se vyučil kamenosochařem a posléze se touto profesí živil v Brně.

Během druhé světové války byl „totálně nasazen“ na práce v nacistické Velkoněmecké říši, kde pracoval na různých stavbách. V roce 1942 byl zatčen pro údajnou sabotáž a vězněn do roku 1944, kdy se mu podařilo uprchnout díky chaosu způsobenému spojeneckým náletem. Po návratu na Valašsko se připojil k 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky (1. PBJŽ), v jejíchž řadách se účastnil bojových akcí a taktéž si osvojil partyzánský způsob života, což se mu později několikráte osvědčilo při aktivitách proti komunistickému režimu. Po okupaci provozoval do roku 1948 kamenosochařskou živnost v Odrách ve Slezsku.

Před zapojením do protirežimní činnosti měl Miloslav Pospíšil několik střetů se zákonem, čehož později obratně využila dobová propaganda k negativnímu vyobrazení jeho charakteru. Vlivem únorových událostí definitivně pozbyl možnosti disponovat se svěřenou kamenosochařskou živností což ho vedlo k uskutečnění neúspěšného pokusu o odchod do emigrace. Byl zatčen, avšak týkala se ho plošná amnestie Klementa Gottwalda a v druhé polovině června 1948 došlo k jeho propuštění. Nadále se bezpečnostní složky zabývaly zbraněmi, které byly při zadržení u Pospíšila nalezeny.

V druhé polovině roku 1948 byl přidělen na práci kamenosochaře do Dřevohostic. V dubnu 1949 se oženil s Aurélií Pašovou z Karviné. Spokojený manželský život však neměl dlouhého trvání, neboť krátce po svatbě začaly být znovu prošetřovány okolnosti nedovoleného držení zbraní. Strach z vysokého trestu ho donutil odejít do ilegality, v níž zvažoval nový útěk za hranice nebo vyčkání na vnitřní zhroucení režimu.

V červenci 1949 se v Hostýnských vrších dostal do kontaktu s dalšími členy Hor Hostýnských. Záhy se stal jedním z nejaktivnějších účastníků protikomunistického odboje, vystupujícím pod pseudonymem „ktp. Vlk“. Až do zatčení počátkem února 1951 se několikrát podílel na zastrašení funkcionářů lidosprávy či KSČ a se svými společníky se snažil vzbudit dojem rozsáhlejšího partyzánského odboje v oblasti. Rovněž zažil několik přestřelek s příslušníky bezpečnostních složek – při jedné z nich usmrtil 19. srpna 1950 příslušníka Státní bezpečnosti Vincence Šimčáka. Po zmíněné přestřelce došlo k rozdělení skupiny a Pospíšil zvolil pozici solitéra. Na přelomu let 1950‒1951 se rozhodl přesunout do Žiliny a přidat se k některé z tamních partyzánských odbojových skupin. Během přesunu na Slovensko byl dne 3. února 1951 dopaden ve Vsetíně. Po trýznivé vyšetřovací vazbě došlo 26. května 1951 k jeho odsouzení k trestu smrti a popravě na dvorku pankrácké věznice dne 4. září 1951.

AUTOR: LUBOŠ KOKEŠ
FOTO: ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK / Sb. Správa vyšetřování StB − vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-2675 BN