Ludvík Josef (1912-1952)

21. 10. 1912 – 8. 7. 1952

Josef Ludvík se narodil 21. října 1912 v Suchém Vrbném u Českých Budějovic do dělnické rodiny. Vychodil obecnou i měšťanskou školu, následně se vyučil nástrojařem a soustružníkem. Jako dělník pracoval v různých českobudějovických firmách.

V letech 1932–1934 absolvoval povinnou vojenskou službu jako dělostřelec. V roce 1936 byl na vlastní žádost přijat k uniformovanému policejnímu sboru do Prahy. Službu konal i během německé okupace. Tehdy se zapojil do protinacistického odboje v rámci vojenské organizace Alex. Během Pražského povstání odhodlaně vystoupil proti okupantům se zbraní v ruce. Za svoji činnost obdržel po válce Československou medaili za chrabrost. V rámci nově vytvořeného SNB byl povýšen na štábního strážmistra a na vlastní žádost jej nadřízení přeřadili do šumavských Prachatic. Tam posléze žil se svou manželkou a dvěma syny.

„Stal se agentem-chodcem, který v průběhu let 1950 a 1951 uskutečnil celkem pět misí.“

V roce 1947 vstoupil Josef Ludvík na nátlak nadřízených do KSČ, jeho členství bylo ovšem ryze formální. Když byl nedlouho po komunistickém puči zatčen a posléze odsouzen za ilegální činnost jeho švagr Jan Rachač, rozhodl se Ludvík k odchodu na Západ. Hranice nakonec překročil 13. srpna 1949 v prostoru Českých Žlebů. V Německu pobýval v uprchlickém táboře Valka u Norimberka, kde později začal pracovat pro československé exilové skupiny řízené západními zpravodajskými službami. Stal se kurýrem („agentem-chodcem“), který v průběhu let 1950 a 1951 uskutečnil celkem pět misí. Při těchto akcích, jejichž smysl spočíval v budování protikomunistického podzemí, získávání špionážních zpráv i převádění pronásledovaných osob, mu byli společníky například „Král Šumavy“ Josef Hasil, převaděč a kurýr Jan Mašek či mladý zběh od Pohraniční stráže (PS) Vladimír Palma. Právě s posledně jmenovaným podnikl Ludvík osudnou šestou misi. Skončila 31. května 1951 zadržením obou kurýrů nedaleko Bučiny hlídkou PS.

Následovalo několik zatýkacích vln, které vedly k úplnému rozbití vytvořené ilegální sítě v Československu. Na to navázaly politické procesy. Ten s Josefem Ludvíkem a spol. proběhl před tribunálem Státního soudu Praha ve dnech 26. a 27. února 1952. Nejvyšší tresty obdržel Josef Ludvík spolu s Vladimírem Palmou – za údajnou velezradu a vyzvědačství trest smrti a konfiskace celého majetku. V jiném procesu byla odsouzena i Ludvíkova manželka, a to ke čtyřem rokům těžkého žaláře. Když hrdelní verdikt potvrdil i Nejvyšší soud a prezident Klement Gottwald odmítl odsouzeným udělit milost, zbývala jen cesta na pankráckou šibenici. K popravě Ludvíka a Palmy došlo 8. července 1952 ráno. Jejich těla byla v utajení pohřbena na Ďáblickém hřbitově, kde se v jednom z hromadných hrobů nalézají doposud.

Ludvíkova podobenka z občanského průkazu / Vpravo symbolický náhrobek Josefa Ludvíka na pražském Ďáblickém hřbitově

AUTOR: PETR MALLOTA
FOTO: Archiv bezpečnostních složek a ÚSTR / MARTIN VACEK

(1. 1. 2025) – V listopadu 2024 vyšla v koedici Ústavu pro studium totalitních režimů a Nakladatelství Academia rozsáhlá kolektivní monografie Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Ve čtyřech svazcích mapuje formou jednotlivých životopisných hesel, koncipovaných jako případové studie, všechny doposud známé tragické kauzy popravených z politických důvodů (232 osob). Nevyhýbá se ani kontroverzním případům, které leží na hranici mezi politickými a kriminálními delikty, či ji dokonce překračují (34 osob). Kromě jednotlivých lidských osudů kniha přibližuje celkový stav bádání a zasazuje tyto popravy do širšího rámce politických procesů. Publikace obsahuje okolo 2500 fotografií a archivních dokumentů.

Čtyřsvazkovou publikaci Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu (I. – IV.) si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.