Clementis Vladimír (1902-1952)

20. 9. 1902 – 3. 12. 1952

Vladimír Clementis se narodil 20. září 1902 na slovenském Horehroní v obci Tisovec. Otec Ľudovít byl učitelem církevní školy. Matka Mária Adéla v něm vzbudila zájem o literaturu a umění. Byl vychováván v národním duchu, v atmosféře slovanské spolupatřičnosti. Oslovovalo ho umění, zejména divadlo, film a fotografie; ani výtvarné umění a hudba mu však nebyly cizí. V rodné obci vychodil evangelickou obecnou školu. Poté studoval a odmaturoval na gymnáziu ve Skalici. V letech 1921-1925 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté byl v letech 1926-1931 advokátním koncipientem v Bratislavě a v letech 1931-1938 působil již jako samostatný advokát.

Byl výrazným levicovým intelektuálem. Působil v akademickém spolku Detvan a ve Svazu slovenského studentstva, spoluzaložil Volné sdružení studentů – socialistů ze Slovenska (pozdější skupinu DAV). Do komunistické strany vstoupil v roce 1924. Až do roku 1935 byl redaktorem kulturně politické revue DAV. V letech 1935-1938 se stal poslancem KSČ v Národním shromáždění za liptovsko-mikulášský kraj.

Po Mnichovu 1938 se Vladimír Clementis rozhodl se souhlasem vedení KSČ odejít do zahraničí. V březnu 1939 opustil Československo. Emigroval přes Polsko a Paříž do Velké Británie. Kritizoval uzavření sovětsko-německého paktu v srpnu 1939 a sovětskou agresi vůči Polsku a Finsku. Následovalo jeho vyloučení ze strany. Od roku 1941 působil pod pseudonymem Peter Hron v československé redakci BBC. Po skončení druhé světové války se vrátil do ČSR. Provedl sebekritiku a od dubna 1945 byl státním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí. Po celou dobu svého fungování v Černínském paláci (po smrti Jana Masaryka v březnu 1948 se stal ministrem) důsledně sledoval sovětskou zahraniční politiku a plnil direktivy vedení Komunistické strany Československa. Opět se stal a v letech 1945-1951 byl poslancem Národního shromáždění. Patřil mezi organizátory komunistického puče v Československu v únoru 1948. Uvnitř KSČ čelil řadě kritiků. Již v roce 1948 se znovu objevily sovětské výhrady vůči němu. Věřil v Gottwaldovo ujišťování, že se těší jeho podpoře, přestože i k němu pronikaly zprávy o zatčení některých spolupracovníků.

V souvislosti s Rajkovým procesem v Maďarsku a s příchodem sovětských poradců do ČSR v říjnu 1949 bylo uvnitř komunistického aparátu zahájeno hledání hlavy zrádců v ČSR. V březnu 1950 Clementise obvinil ministr národní bezpečnosti Ladislav Kopřiva z tzv. buržoazního nacionalismu, nepřátelství k Sovětskému svazu a intelektualismu vůči straně. Na tomto podkladě byl i přes znovu provedenou sebekritiku odvolán z pozice ministra. Po odchodu z ministerstva zahraničních věcí pracoval jako úředník Národní banky. Ocitl se pod stálým dohledem Státní bezpečnosti.

Dne 21. ledna 1951 byl při venčení psa Bročka Vladimír Clementis tajně zatčen. Byla provedena domovní a osobní prohlídka. Jeho majetek byl bez jakéhokoliv rozhodnutí soudu zkonfiskován. Ocitl se v Kolodějích. Začaly brutální výslechy. Výslechovým procedurám nedokázal dlouho vzdorovat a podlehl jim. V únoru 1951 byla zatčena jeho manželka Lída. Následující dva roky byla nezákonně ponechána ve vazbě. Vyšetřovatel Státní bezpečnosti Bohumil Doubek k případu Clementis později poznamenal: „Při vyšetřování si stále zachovával svou bývalou důstojnost.“

Před Státním soudem stanul zlomený a vyčerpaný muž. Prokurátor Josef Urválek ho představil jako „starého agenta americké, anglické a francouzské špionážní služby a zapřisáhlého buržoazního nacionalistu“. Vladimír Clementis poslušně odříkával naučené repliky. V rozsudku vyneseném 27. listopadu 1952 byl uznán vinným z trestného činu velezrady a vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti. Požádal o milost. Dne 2. prosince 1952 mu bylo oznámeno, že mu milost nebyla udělena a trest bude následující den vykonán. Několik hodin před popravou ho navštívila žena Lída, která mu nesměla ani jen naznačit, že byla na Pankrác dovezena příslušníky Státní bezpečnosti z vazby. Pět minut před pátou hodinou ranní 3. prosince 1952 byl Vladimír Clementis popraven. Jeho údajně poslední slova zněla: „Ďakujem.“ V roce 1963 byl právně a stranicky rehabilitován.

AUTOR: JAN KALOUS
FOTO: ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK

(1. 1. 2025) – V listopadu 2024 vyšla v koedici Ústavu pro studium totalitních režimů a Nakladatelství Academia rozsáhlá kolektivní monografie Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Ve čtyřech svazcích mapuje formou jednotlivých životopisných hesel, koncipovaných jako případové studie, všechny doposud známé tragické kauzy popravených z politických důvodů (232 osob). Nevyhýbá se ani kontroverzním případům, které leží na hranici mezi politickými a kriminálními delikty, či ji dokonce překračují (34 osob). Kromě jednotlivých lidských osudů kniha přibližuje celkový stav bádání a zasazuje tyto popravy do širšího rámce politických procesů. Publikace obsahuje okolo 2500 fotografií a archivních dokumentů.

Čtyřsvazkovou publikaci Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu (I. – IV.) si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.