Německé bezpečnostní a represivní složky

Nedílnou součástí prioritního badatelského záměru zaměřeného na politickou perzekuci a represi z let 1938 až 1989 je projekt dokumentující činnosti německých bezpečnostních a represivních složek působících v době nesvobody na čs. území. Za spolupráce s Archivem bezpečnostních složek zveřejňujeme personální rekonstrukci aparátu německé tajné policie – gestapa (Geheime Staatspolizei) realizovanou Ministerstvem vnitra v roce 1946, včetně pokladů k pátrání po příslušnících úřadovny gestapa v Táboře.

Gestapo v tzv. protektorátu Čechy a Morava

Mnichovskou dohodou a postoupením pohraničních oblastí byl 1. října 1938 zahájen proces začleňování odtržených území do Německé říše. Obsazování těchto území provedly operační oddíly bezpečnostní policie a bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst, SD) v součinnosti s brannou mocí. Součástí převzetí správy nad těmito hraničními oblastmi bylo rovněž zřízení řídící úřadovny gestapa[1] v Liberci (Geheime Staatspolizeileitstelle) výnosem z 16. října 1938 a dalších dvou úřadoven v Karlových Varech a Opavě. Liberecká úřadovna dohlížela na činnost karlovarské a opavské úřadovny, avšak všechny tři byly přímo podřízeny Úřadu tajné státní policie se sídlem v Berlíně. Hlavní rozhodovací pravomoc měl Hlavní říšský bezpečnostní úřad (Reichssicherheitshauptamt, RSHA)[2] v čele s Reinhardem Heydrichem. Vedoucí úřadoven gestapa zřizovali síť podřízených služeben (Dienstellen), kterých vzniklo na odtrženém území celkem třináct. Od 20. října 1938 nesly označení Grenzkommissariat (hraniční komisariáty). Hraničním komisariátům dále podléhaly pohraniční stanice. Nad správou těchto území dohlížel velitel (později inspektor) bezpečnostní policie při říšském komisaři pro sudetoněmecká území.

Okupace Česko-Slovenska

Bezpečnostní policie a SD byly nasazeny i při operaci Unternehmen Südost – okupaci území Česko-Slovenska.[3] Spolu s armádními sbory, operačními skupinami pořádkové policie a skupinou SS-Totenkopfverbände se podílela 15. března 1939 na okupaci českých zemí. Operační skupina I Drážďany (Einsatzgruppe Böhmen), resp. její štáb a jeden operační oddíl směřoval do Prahy, operační skupina II Vídeň (Einsatzgruppe Mähren) řídila činnost Sipo a SD na území, do té doby neokupované, Moravy. Obecně výkonnou moc v protektorátu držela v období vojenské správy armáda. Operační skupina I po příjezdu do Prahy obsadila hotel Palace v Panské ulici. Již v průběhu května ovšem přesídlila do Petschkova paláce v Bredovské ulici (dnes ulice Politických vězňů) a do budovy pražského policejního ředitelství. Menšími jednotkami byly operační oddíly (Einsatzkommando), jejichž domovskými stanicemi byly úřadovny gestapa v odtrženém pohraničí. Například Operační oddíl I Budějovice (Einsatzkommando I Budweis) směřoval z Lince do Českých Budějovic. Personálně však byl oddíl naplněn pracovníky úřadovny gestapa z Karlových Varů. V polovině dubna 1939 skončila vojenská správa v protektorátu Čechy a Morava a bylo zahájeno formování správy civilní. Ve snaze získat v protektorátu rozhodující vliv, jmenoval říšský vůdce SS a šéf německé policie H. Himmler Karla Hermanna Franka dne 28. března 1939 vedoucím SS a policie v protektorátu Čechy a Morava (Der Höhere- SS und Polizeiführer im Reichsprotektorat Böhmen und Mähren). Na systémové změny ve správě reagoval i R. Heydrich, který rozkazem z 5. května 1939 o organizaci gestapa v protektorátu jmenoval velitelem bezpečnostní policie a SD Otto Emila Rasche. Na základě těchto rozhodnutí byly zřízeny dvě vedoucí úřadovny[4] v Praze (Geheime Staatspolizeileitstelle Prag) s působností pro Čechy a v Brně (Geheime Staatspolizeileitstelle Brünn), mající na starost územní celek Moravy. Obě úřadovny přímo podléhaly centrále gestapa Berlíně. Pražskou úřadovnu převzal v červnu 1939 vládní rada Hans Ulrich Geschke, který ihned zahájil výstavbu sítě služeben v Čechách. Zřizovány byly tzv. venkovní úřadovny gestapa (Aussendienststellen) v jedenácti městech (Benešov[5], České Budějovice, Německý Brod, Jičín, Klatovy, Kolín, Mladá Boleslav, Hradec Králové, Pardubice, Plzeň, Tábor). Moravská sekce gestapa vybudovala další úřadovny v Jihlavě, Kroměříži, Olomouci, Hranicích, Prostějově a Zlíně. Šéfovi brněnské úřadovny vládnímu radovi Güntheru Hermannovi podléhaly i hraniční komisariáty pohraniční policie v moravské Ostravě, Vsetíně, Uherském Hradišti a stanice v Hodoníně. Takto vytvořená síť působila na území nově vytvořených dvanácti oberlandrátů. V průběhu léta 1939 došlo k vybudování stěžejní struktury bezpečnostního aparátu. Změny v dalších letech okupace byly minimální. V lednu 1940 došlo ke zrušení pohraničních komisariátů v Ostravě a Uherském Hradišti; jejich funkci převzal komisariát ve Zlíně. V letních měsících 1943 došlo k interní přestavbě úřadoven, které spočívalo v přesnějším přerozdělení dílčích referátů a tím i kompetencí. Na podzim 1944 přibyl referát zabývající se zahraničními dělníky a válečnými zajatci; pro potlačení odboje byly nejdůležitější referáty „protiparašutistický“ (SBF/Sabotage-Bahnen-Fallschirmagenten, později IV2b) a „zpravodajský“ (IV N). Nově vytvořenou funkcí Kommandeur der Sipo v roce 1944 došlo de facto ke sloučení služeben gestapa a kripa.

Zdroj informací – kartotéky

Informace získané již před zahájením operace „Südost“ shromažďovali příslušníci gestapa v podobě kartoték. Již v létě 1938 vznikaly tzv. M-kartotéky (mobilizační kartotéky) a místní kartotéky vedené speciálně pro každý okres, a to ve dvojím vyhotovení. Jedna z verzí zůstala v držení centrály SD v Berlíně, druhá byla určena pro potřeby štábu příslušné operační skupiny. Zásadní význam měla také kartotéka A, která vedla evidenci všech „nepřátel státu“. Na konci léta 1942 byla sestavena i kartotéka B, která tvořila databázi rodinných příslušníků osob, které byly již popraveny nebo se nacházely ve věznicích či koncentračních táborech. Jedna z nejdůležitějších kartoték obsahovala záznamy o konfidentech. V průběhu války počet konfidentů gestapa narůstal, což korespondovalo se zostřenými represemi v druhé polovině války. Po 15. březnu 1939 se staly místní kartotéky základní evidenční pomůckou pro každou služebnu gestapa. V průběhu času vznikaly i další kartotéky zaměřené na evidenci závodních podniků, spolků, církví a židovských občanů. Vedena byla také tisková kartotéka nebo kartotéka letáků včetně jejich překladu do němčiny. V souvislosti se zatýkacími akcemi po 15. březnu 1939 byla zřízena i kartotéka ochranné vazby, vedená všemi úřadovnami gestapa. Evidenční karta obsahovala základní informace o stíhané osobě s uvedením místa bydliště, data o předběžném zadržení, včetně jeho stručného odůvodnění. Nárůst počtu vězňů a osob nacházející se ve vyšetřovací vazbě zavdala požadavek vést také kartotéku vězňů. Obsahovala informace o zadrženém a jeho výkonu trestu. Zatykač na bývalé členy Gestapa, SD a NSDAP, působících v Českých Budějovicích (1/42, zdroj: ABS) Ukázka evidenčních karet příslušníků Gestapa úřadovny v Českých Budějovicích (zdroj: ABS) Metodický pokyn k evidenčnímu podchycení a vyhodnocení archivovaných materiálů z doby okupace (1/6, zdroj: ABS)


[1] Označení Geheime Staatspolizei (Gestapo, Státní tajná policie) zavedl výnosem říšský vůdce SS a šéf německé policie Heinrich Himmler dne 28. srpna 1936. Nové pojmenování nebylo pouze formální, ale spíše výrazem reorganizace bezpečnostních složek a snahy o ovládnutí policie H. Himmlerem a Reinhardem Heydrichem. [2] Jedná se o úřad, který vznikl k 1. říjnu 1939 sloučením Hlavního úřadu bezpečnostní policie (Hauptamt Sicherpolizei) a Hlavním úřadem bezpečnostní služby (Geheimes Staatspolizeiamt). [3] V literatuře se objevuje také označení Březnový vítr (Märzwirbel). [4] Před 1. zářím 1939 pouze Geheime Staatspolizeistellen [5] Ke změně v dislokaci gestapa došlo k 30. září 1939, kdy byla zrušena úřadovna v Benešově a přemístěna do Kladna. Jednalo se o reakci na kladenský incident z června 1939, kdy Jan Smudek zastřelil příslušníka gestapa.