Švéda Václav (1921-1955)

26. 4. 1921 – 2. 5. 1955

Komunistickým režimem zavrhovaní „teroristé“, v polistopadové éře pak jedněmi oslavovaní jako hrdinové protikomunistického odboje v jednom z nejtemnějších období naší moderní historie, jinými dále zatracovaní „zloději“ a „vrazi“. Tak lze stručně charakterizovat kontroverze, které ve společnosti vyvolává příběh „Skupiny bratří Mašínů, jejímž členem byl i Václav Švéda.

Václav Švéda se narodil v Pivíně na Kroměřížsku 26. dubna 1921 někdejšímu československému legionáři Františku Švédovi
( ⃰ 1887) a jeho manželce Hedvice, rozené Adamcové ( ⃰ 1892). Měl bratry Zdeňka ( ⃰ 1922) a Vratislava ( ⃰ 1927), s nimiž byl od mládí vychováván ve vlasteneckém duchu. Po nacistické okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 a vypuknutí války v září téhož roku se rozhodl zapojit do formujícího se zahraničního odboje. Počátkem roku 1940 přerušil studia na olomouckém reálném gymnáziu a pokusil se neúspěšně překročit protektorátní hranici. Byl zadržen, avšak po několikaměsíční vazbě se mu podařilo uprchnout. Posléze se pod falešnou identitou vydal na práci do Říše, odkud hodlal uskutečnit svůj původní záměr odejít do exilu a přidat se k československým vojenským jednotkám. Ani druhý pokus ze srpna 1941 se mu nezdařil a po překročení švýcarských hranic byl zadržen celníky a předán do Německa, kde došlo k jeho odsouzení k patnáctiletému vězení. Zbytek války prožil v lágrech na nucených pracích.

Po návratu do osvobozené vlasti si nejprve dodělal maturitu a poté absolvoval povinnou vojenskou službu. Mezitím také obnovil předválečnou známost s Ludmilou Mašínovou-Kasparedisovou, kterou si v roce 1940 osvojila teta slavného protinacistického odbojáře Josefa Mašína (1896–1942) popraveného za okupace. Právě inspirace Mašínovou osobou zásadním způsobem ovlivnila pozdější Švédovu motivaci pro zapojení se do protikomunistického odboje po boku jeho synů Ctirada (1930–2011) a Josefa ( ⃰ 1932). Těsně před návratem z vojny si Václav Švéda vzal 27. dubna 1946 Ludmilu za ženu a posléze se jim narodila dcera Ludmila ( ⃰ 1946) a syn Radslav ( ⃰ 1949). V roce 1947 začali manželé hospodařit na zděděném statku v Lošanech. Zde se při pietním aktu k uctění památky Josefa Mašína seznámil Václav Švéda s jeho syny. Zpočátku se znali pouze povrchně, do odbojových aktivit obou bratrů se Švéda zapojil až v říjnu 1951. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 se v duchu nové zemědělské politiky stal ze Švédy ze dne na den „vesnický boháč“, což ho společně s dalšími okolnostmi vedlo ke změně profese (krmič vepřů, dělník). Šikana ze strany státních institucí pokračovala dále, statek Švédových byl zkonfiskován a v dubnu 1952 následovalo také vynucené vystěhování z obývaných místností. Nakonec byli nuceni se i s malými dětmi odstěhovat jen s nejnutnějším vybavením ke Švédovým rodičům do Pivína na Prostějovsku.

Vazební foto Václava Švédy z druhé světové války po zatčení gestapem v roce 1942 / Vpravo návrh na zatčení Václava Švédy v roce 1951 (viz ABS, sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy [V], arch. č. V-2452 MV)

Ve druhé polovině října 1951 se Švéda přidal ke „Skupině bratří Mašínů“, jejíž jádro dále tvořil Milan Paumer (1931–2010), Zbyněk Janata (1933–1955) a Ctibor Novák (1902–1955). Cílem členů skupiny v boji proti totalitnímu režimu bylo získat zbraně a finanční prostředky pro partyzánskou činnost v případě očekávaného válečného konfliktu, popřípadě pro aktivity v rámci spolupráce se západními zpravodajskými službami či americkou armádou. Za tímto účelem provedli již před Švédovým zapojením dvě přepadení policejních stanic v Chlumci nad Cidlinou dne 13. září 1951 (Josef a Ctirad Mašínové, Paumer) a v Čelákovicích dne 28. září 1951 (Ctirad Mašín, Janata a Paumer), při nichž byli usmrceni příslušníci Sboru národní bezpečnosti mladší stržm. Oldřich Kašík (1914–1951) a stržm. Jaroslav Honzátko (1923–1951).

Václav Švéda se poté osobně zúčastnil akce získání finančních prostředků prostřednictvím přepadení automobilu převážejícího mzdy. Dne 2. srpna 1952 se mu společně s Josefem Mašínem podařilo odcizit 884 239 Kčs, přičemž byl Mašínem zabit v sebeobraně účetní Josef Rošický (samotnému incidentu nebyl Václav Švéda přítomen). Poté následovalo obstarání výbušnin, jichž se zmocnili v polovině srpna 1953 v rudném dole u obce Kaňk. Václavu Švédovi a jeho společníkům se podařilo odcizit kolem sta kilogramů průmyslové trhaviny „donarit“, kterou později zakopali v lese, kde měla být připravena k budoucím protirežimním akcím. Vlivem okolností bylo ve druhé polovině roku 1953 rozhodnuto odejít do exilu, odkud by pokračovali v odboji. V důsledku zvýšené ochrany státních hranic se Západem nakonec zvolili možnost přesunout se přes východoněmecké území do Západního Berlína. Těsně před odchodem bylo rozhodnuto provést poslední protirežimní akci v podobě sabotáže tuzemského hospodářství. Dne 7. září 1953 Václav Švéda s Ctiradem Mašínem zapálili na Kroměřížsku sedmnáct stohů slámy, z nichž jedenáct částečně nebo zcela shořelo, s celkově vyčíslenou škodou 250 500 Kčs. Při akci byl Ctiradem Mašínem vážně zraněn místní požárník a člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti Jan Lecián (1908–1985).

Hraniční pásmo nakonec překročili bratři Mašínové, Paumer, Janata a Švéda na Chomutovsku v prostoru osady Hory Svaté Kateřiny v noci ze 3. na 4. října 1953. Anabáze pětice mladíků přes komunisty ovládané východoněmecké území byla nakonec odhalena a vypukla štvanice podobající se vojenským manévrům. Mezi uprchlíky a policií se odehrály násilné střety, při nichž bylo několik policistů zraněno a čtyři usmrceni. Václavu Švédovi se nakonec stala osudnou přestřelka s východoněmeckou policií v lese v blízkosti obce Waldow dne 16. října 1953, kde byl vážně raněn a posléze zatčen (předtím již došlo také k zadržení Zbyňka Janaty). Svobodného světa se nakonec podařilo dosáhnout bratrům Mašínovým a Milanu Paumerovi, posléze se všichni tři stali příslušníky americké armády.

Václav Švéda byl společně se Zbyňkem Janatou vydán zpět do Československa, kde došlo 29. ledna 1955 k jejich odsouzení k trestu smrti. Společně s nimi byl poslán na šibenici také strýc bratří Mašínů Ctibor Novák. Pro nějakou formu pomoci Václavu Švédovi byli odsouzeni i čtyři členové jeho rodiny – manželka Ludmila (18 let odnětí svobody, propuštěna v roce 1963), otec František (15 let, propuštěn v roce 1960) a bratři Vratislav (20 let odnětí svobody, propuštěn v roce 1964) a Zdeněk (20 let, propuštěn v roce 1964). Václav Švéda byl popraven na dvorku pankrácké věznice dne 2. května 1955 v 17 hodin 15 minut.

AUTOR: LUBOŠ KOKEŠ
FOTO: ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK a PAMĚŤ NÁRODA / RODINNÝ ARCHIV

(1. 1. 2025) – V listopadu 2024 vyšla v koedici Ústavu pro studium totalitních režimů a Nakladatelství Academia rozsáhlá kolektivní monografie Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Ve čtyřech svazcích mapuje formou jednotlivých životopisných hesel, koncipovaných jako případové studie, všechny doposud známé tragické kauzy popravených z politických důvodů (232 osob). Nevyhýbá se ani kontroverzním případům, které leží na hranici mezi politickými a kriminálními delikty, či ji dokonce překračují (34 osob). Kromě jednotlivých lidských osudů kniha přibližuje celkový stav bádání a zasazuje tyto popravy do širšího rámce politických procesů. Publikace obsahuje okolo 2500 fotografií a archivních dokumentů.

Čtyřsvazkovou publikaci Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu (I. – IV.) si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.