Počátky odbojové skupiny později označené jako „Vetejška Jaroslav a spol.“ spadají do jara 1949. Skupina působící v Dolních Bojanovicích vznikla z podnětu Josefa Pospíšila a Pavla Hubačky. Členové skupiny se zaměřovali především na akce proti místním exponentům komunistického režimu. Mezi další ilegální aktivity bojanovické skupiny patřilo narušování promítání agitačních filmů v místním kině a rozšiřování protistátních tiskovin. V červnu 1949 došlo k napojení skupiny na kurýra Jaroslava Vetejšku, který 4. ledna 1950 společně s Antonínem Buškem zastřelil poručíka StB Aloise Dyčku. Dle svědectví P. Hubačky měl být Dyčka původně odvezen za hranice a souzen. Bezprostředně po zastřelení A. Dyčky došlo k zatýkání jednotlivých členů odbojové skupiny, kteří byli během vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti brutálně vyšetřováni. V únoru 1950 byl z důvodů zvýšení politického významu procesu do skupiny zařazen bojanovický římskokatolický kněz P. Jaromír Pořízek. Skupinu tak tvořilo čtrnáct osob. Samotný proces se konal ve dnech 20.–22. března 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák, prokuraturu zastupovali JUDr. Karel Čížek, Ludmila Biedermannová a Jaroslav Růžička. Hlavní líčení probíhalo za účasti předem vybraného publika v Hodoníně. K nejvyššímu trestu byl odsouzen J. Vetejška, popravený v Praze na Pankráci 6. září 1950. Ostatním odsouzeným byly vyměřeny tresty v rozmezí od 4,5 roku po doživotní trest těžkého žaláře.