strojní zámečník, vedoucí představitel ilegální skupiny Jaroslava Vetejšky Syn dělníka Petra Pospíšila a Františky, rozené Turkové. Po absolvování obecné a tříleté odborné školy se vyučil strojním zámečníkem. Vystřídal několik dělnických zaměstnání. V době zatčení pracoval v bavlnářských závodech Buchlovan v Hodoníně. Od roku 1945 byl členem katolického Junáka v Dolních Bojanovicích, později vstoupil do ČSM. Ilegální činnost Josefa Pospíšila, který společně s Pavlem Hubačkou patřil k vůdčím postavám odbojové skupiny v Dolních Bojanovicích, byla zaměřena především proti místním exponentům komunistického režimu – konkrétně například organizoval narušování promítání agitačních filmů v místním kině. Zároveň v domě svých rodičů ukryl vojenského zběha a později i kurýra pracujícího pro francouzskou tajnou službu Jaroslava Vetejšku a z pracovního tábora uprchlého Miroslava Kubičíka, kterým také pomohl k přechodu hranic. Podílel se i na organizování ozbrojené akce, při které byl zastřelen poručík StB Alois Dyčka. Dne 7. ledna 1950 byla na J. Pospíšila uvalena vazba. Během vyšetřování v Uherském Hradišti prodělal brutální výslechy. Samotný proces se skupinou „Vetejška Jaroslav a spol.“, do kterého byl Pospíšil zařazen, se konal ve dnech 20. až 22. března 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák, prokuraturu zastupovali JUDr. Karel Čížek, Ludmila Biedermannová a Jaroslav Růžička. Hlavní líčení probíhalo za účasti předem vybraného publika přímo v Hodoníně. J. Pospíšil byl pro trestné činy velezrady, vyzvědačství a spoluviny na zločinu úkladné vraždy odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři, peněžitému trestu ve výši 30 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Podmínečného propuštění se J. Pospíšil dočkal v únoru 1963. Rehabilitován byl z rozhodnutí Krajského soudu v Brně v lednu 1991. Zároveň mu však byl ponechán pětiletý zbytkový trest.