František Zahrádka se narodil 30. října 1930 v Děčíně. Matka Kristýna Zahrádková, rozená Dominová, pocházela z osmi dětí a pracovala jako pomocná dělnice například v cihelnách, otec František Zahrádka bojoval v legiích v Itálii. Po návratu domů byl jeho 32. střelecký pluk přesunut na Slovensko, kde otec utrpěl v bojích s maďarskými bolševiky zranění nohy. Od té doby byl částečně invalidní. Zaměstnání sehnal jako pomocný zaměstnanec na dráze. Rodina tudíž mnoho cestovala podle toho, jak byl otec služebně překládán na nová místa. Kromě Františka se manželům Zahrádkovým v Děčíně narodil i mladší syn Luděk.

Do obecné školy začal František Zahrádka chodit v Meziměstí u Broumova. Až do roku 1937 zde vyrůstal společně s německými dětmi a nepociťoval žádné problémy nebo rozepře. Problémy nastaly v roce 1938 a vyvrcholily jedné říjnové noci, kdy byla celá rodina vyhnána ze svého domova. Během mobilizace utrpěl bratr Luděk těžký úraz, když byl sražen automobilem. Matku zasáhly těžkosti poslední doby natolik, že se psychicky zhroutila, otec byl již nějaký čas služebně na Svitavsku. Mladý František tak žil sám v železničním vagónu u cizí rodiny. Jako postel mu posloužila stará vana, s jídlem i ošacením pomáhali i skauti. Počátek války prožil již ve Veselí nad Lužnicí, kam si jej 15. března 1939 odvezla jeho teta. Rodina se opět spojila až po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Společně žili v Českých Budějovicích až do zatčení obou rodičů v roce 1944. Tatínek se z vyšetřování vrátil v prosinci, maminka až na konci války v květnových dnech roku 1945. Po válce se František Zahrádka zapojil do činnosti obnoveného Junáka v Českých Budějovicích, kde se stal členem 10. oddílu. V poúnorové době, když dokončoval studia na radiomechanika, se rozhodl aktivně zapojit do skautského odporu proti novému lidově demokratickému režimu. Tiskly se letáky, vydával se a kolportoval časopis Za pravdu. V lednu 1949 převedl svou první skupinu skautů do Bavorska. Během jednoho z ilegálních přechodů navázal kontakt s americkou CIC. Dohodli se na získání kontaktů mezi důstojníky československé armády. Po návratu do vlasti začal František Zahrádka plnit slíbené zpravodajské úkoly. Spojil se se štábním rotmistrem Silvestrem Müllerem, kterého rovněž i s vojenskými materiály převedl přes hranice. Během čtyř ilegálních přechodů převedl do zahraničí celkem asi 11 osob. 3. září 1949 byl zatčen příslušníky OBZ. Hlavní přelíčení u Státního soudu v Praze se konalo 8. a 9. prosince 1949. Mezi dvaceti obviněnými byl kromě Františka Zahrádky i Silvestr Müller či poručík letectva Václav Bárta, který dodával tajné materiály z vojenského prostředí. Zahrádka byl nakonec za zločin velezrady a vyzvědačství odsouzen na 20 let těžkého žaláře, k peněžitému trestu 20 000Kč, ztrátě čestných občanských práv na 10 let a čtvrtletnímu zostřenému loži. Týden po soudu byl transportován vlakem do Borské věznice v Plzni, kde byl umístěn v oddělení samoty B. Po dvou letech byl při váze 45 kg uznán schopným práce v uranových dolech a byl přesunut do svého prvního uranového lágru Nikolaj na Jáchymovsku, kde v počátcích pracoval jako pomocník lamače na šachtě Eduard. 17. července 1952 Nikolaj opustil: byl individuálně přesunut do tábora Vykmanov II. Pracoval na obávané třídičce rudy, kde se spřátelil s generálem Palečkem. Dohled nad jejich pracovištěm měli přímo sovětští přidělenci. V zimě 1956 putoval František Zahrádka do dalšího uranového lágru, tentokrát na Příbramsko do tábora Vojna. Zde byl vězněn od 6. ledna 1956 do 3. března 1957, kdy byl převezen na sousední tábor Bytíz. Pracoval opět jako lamač, než byl díky vězeňskému lékaři MUDr. Každanovi přesunut na práci na povrchu. Při příchodu na tábor Vojna prodělal hned v únoru 40 dní korekce, kterou si „vysloužil“ za údajné přípravy útěku. Během věznění na Vojně zemřela Františku Zahrádkovi matka a krátce na to i otec. Na Bytíze pokračoval nějaký čas v práci na lamačině, ale díky již zmiňovanému MUDr. Každanovi se dostal na povrch a postupně mohl začít pracovat i ve svém oboru jako elektrikář. V té době mu dělal parťáka generál Tomáš Sedláček, se kterým se dodnes přátelí. Velká amnestie v roce 1960 Františka Zahrádku minula, ale mohl se stále více věnovat své profesi. Díky tomu se 3. března 1961 dostal na Technické oddělení MV v Praze na Pankráci, kde mohl pracovat na zlepšovacích návrzích ve svém oboru. Propuštění se dočkal 3. září 1962. Neměl se kam vrátit. Nastoupil proto k Uranovým dolům Příbram, kde pracoval jako elektrikář až do odchodu do důchodu v roce 1981. Dokonce byl časem posílán i na služební cesty. V dubnu 1966 potkalo Františka Zahrádku veliké štěstí, když se oženil s Marií Voldřichovou. Tato milionová ženská, jak ji sám nazývá, stála věrně po jeho boku celých 33 let až do své smrti. Byla sportovkyně stejně jako pan Zahrádka. Jezdili společně na jachtu, v zimě běhali na lyžích po milované Šumavě i na nejvyšší vrch nedalekých Brdských lesů Tok. Žel, děti manželům Zahrádkovým souzeny nebyly. V roce 1968 se František Zahrádka aktivně zapojil do vzniku K 231 v Příbrami. Společně se sociálním demokratem Františkem Harlasem inicioval zahajovací shromáždění, na které přivezli i gen. Palečka a Otu Rambouska. František Harlas se poté stal předsedou K 231 v Příbrami a František Zahrádka tajemníkem. Se stejným elánem se v roce 1990 vrhl do zakládání pobočky KPV v Příbrami. Opět patřil mezi nejaktivnější členy a od počátku byl zvolen za předsedu pobočky. Spolu s dr. Jiřím Majerem se rozhodující měrou zasloužil o vybudování ojedinělé expozice Muzea 3. odboje a Památníku obětem komunismu Vojna u Příbrami. Za své celoživotní postoje byl František Zahrádka oceněn celou řadou vyznamenání, v roce 2007 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka.