Jaroslav Kysela (1932–1950)

Narodil se 4. 2. 1932 v Chotěboři (okres Havlíčkův Brod, Kraj Vysočina) jako syn živnostníka, který vlastnil malý obchod s radiopřijímači a příslušenstvím. Jeho matka Anna, rozená Musterová, se i s ohledem na své těžkosti se srdcem starala o chod domácnosti. V době po absolvování obecné a měšťanské školy v Chotěboři se musel vyrovnat se ztrátou otce a zůstal s nemocnou matkou v rodinném domku sám. Po dvouletém učení na číšníka u pana Sokola začal pracovat v místním podniku Restaurace a jídelny v Chotěboři (dříve i dnes hotel Modrá hvězda), aby uživil sebe a ještě mohl podporovat matku. Podle šetření opustil domov a zaměstnání v polovině dubna roku 1950 s úmyslem přejít státní hranice v prostoru Klenčí pod Čechovem. Dne 21. dubna 1950 byl ve večerních hodinách zadržen místní hlídkou SNB u vlakového nádraží v Klenčí pod Čechovem. J. Kysela nedokázal na místním velitelství SNB věrohodně osvětlit důvody svého pobytu v Českém lese, a proto byl předán do vazby Okresního soudu v Domažlicích. Za pár týdnů byl Okresním soudem v Plzni odsouzen k jednomu roku odnětí svobody za pokus o ilegální útěk za hranice. Po krátkém pobytu v borské věznici byl deportován do trestně pracovního tábora „Mariánská“ na Jáchymovsku.

Na Mariánské se vytvořila parta mladíků (Macek, Kronus, Janouch, Štěpán, Vejmělek, Tippl a další), kteří byli nasazeni na práci na nově budované šachtě Adam. V jejich hlavách se neustále honila myšlenka na útěk za hranice z jejich dosavadního pracoviště, které k tomu přímo vybízelo s ohledem na malou ostrahu. Nejvíc se touto myšlenkou zabývali Tippl a Štěpán aj., kteří se nehodlali smířit s tím, že dalších deset let „prosedí“ v kriminálu. Ve hře bylo více variant útěku. Nejpřesvědčivěji na ostatní spolutrestance působil plán ostříleného mladíka V. Tippla. Tippl počítal s odzbrojením a svázáním hlídajících bachařů, čímž chtěl znemožnit nahlášení jejich útěku až do doby, než nastoupí odpolední směna na šachtu Adam.

V úterý ráno dne 5. 9. 1950 nastoupil J. Kysela spolu se zhruba desítkou dalších trestanců na obvyklou denní směnu na šachtě Adam poblíž TPT Mariánská. Podle dopředu připraveného plánu se mladíkům v čele s V. Tipplem podařilo nejprve odzbrojit a následně zavřít do blízkého baráku jednoho ze dvou službu konajících příslušníků SNB. Potom s pomocí získaných zbraní odzbrojili i druhého strážce zákona z útvaru Jeřáb, který měl na starosti druhou skupinu pracujících vězňů. Janouch se posléze převlékl do uniformy druhého příslušníka SNB a začal ho hlídat. Mezitím Tippl, Štěpán, Kronus a Kysela začali svazovat drátem další trestance a civilní zaměstnance, aby zabránili rychlému vyzrazení jejich útěku. Počítali s tím, že se jim podaří získat až několikahodinový náskok, za který se dostanou až za hranice. Svázané osoby posléze spouštěli do „hloubení“. Jako poslední přišel na řadu příslušník SNB Holemý, druhý strážmistr Pevný zůstal omráčený a zavřený v přilehlém baráku. Janouch v uniformě příslušníka SNB, ozbrojený pistolí a samopalem, vedl před sebou čtyři trestance, Tippla, Kyselu, Kronuse a Štěpána. Plán vycházel. Zdálo se, že to je šťastné řešení, protože u náhodných chodců nevzbuzovali žádné podezření. Urazili však pouze několik kilometrů ve směru na Abertamy. Krátce po přepadení se totiž podařilo zraněnému strážmistrovi Pevnému uvolnit dráty z rukou a dostat se z baráku. Poté se ihned odebral na velitelství SNB na Mariánské, kde celou věc ohlásil. Okamžitě byl vyhlášen poplach a už zhruba po hodině narazily vyslané oddíly SNB na stopu prchajících trestanců. Štěpán byl na útěku zastřelen, Janoucha a další dva trestance na místě zadrželi a eskortovali do podzemních cel kláštera na Mariánské, kde je začali zpracovávat vyšetřovatelé StB. Tipplovi se sice podařilo utéct, ale hned druhý den ráno byl zadržen v Karlových Varech a dopraven k ostatním.

Po měsíčním vyšetřování plném nepřiměřených výslechů Státní bezpečnosti v podzemních prostorách na Mariánské přišla na řadu soudní procedura. Zástupci Státního soudu Praha spolu s obžalovanými zasedli 10. října 1950 v místním kině Radium v Jáchymově a soudní řízení tak mohlo začít. Hlavního líčení se na pokyn vyšších míst zúčastnili i posluchači policejní školy, bachaři z různých věznic a nakonec i civilisté z okolí, aby si uvědomili důležitost jejich práce a byli ve styku s trestanci velmi ostražití. Obhájci obžalovaných se nezmohli na nic, pouze apelovali na jejich mladistvý věk. Státní soud po dvoudenním jednání vyřkl čtyři absolutní tresty (Václav Tippl, Jiří Janouch, Jaroslav Kysela a Jiří Kodet) za velezradu, vyzvědačství a pokus o vraždu, případně spolčení k vraždě. Všichni ostatní se mohli radovat, že „vyfásli“ doživotí nebo jen 20 let za mřížemi a zachovali si aspoň život. J. Kysela stejně jako ostatní podal odvolání k nejvyšší instanci. Na několika desítkách řádcích upozorňoval slovy jemu přiděleného obhájce, že mu měly být přiznány polehčující okolnosti a uplatněn paragraf 29 odst. 2 nového trestního zákona.[1] Nepomohl mu však ani jeho mladistvý věk, protože právě nový trestní zákon platný od 1. srpna 1950 umožňoval udělit absolutní trest i osobám mladším 20 let. Mladická nerozvážnost ho tak stála život.

Jaroslav Kysela byl popraven spolu s dalšími třemi „útěkáři“ (Tippl, Janouch a Kodet) dne 21. října 1950 v prostorách pankrácké věznice.

Mgr. Václav Ruml

Archivní dokumenty:

  1. Titulní strana trestního oznámení (zdroj: ABS).
  2. Druhá strana trestního oznámení (zdroj: ABS).
  3. Výňatek z protokolu odvolacího řízení ze dne 19.října 1950 – 1.část (zdroj: NA).
  4. Výňatek z protokolu odvolacího řízení ze dne 19.října 1950 – 2.část (zdroj: NA).
  5. Žádost Jaroslava Kysely o udělení milosti prezidentem republiky – 1.část (zdroj: NA).
  6. Žádost Jaroslava Kysely o udělení milosti prezidentem republiky – 2.část (zdroj: NA).
  7. Žádost Jaroslava Kysely o udělení milosti prezidentem republiky – 3.část (zdroj: NA).

Prameny:

  • Archiv bezpečnostních složek
    • f. Vyšetřovací spisy Krajské správy StB Plzeň, sp. zn. S-2752/Plzeň
  • Národní archiv
    • f. Státní soud, sp. zn. Ts I/V 103/50

Literatura:

  • DUŠÁNEK, Pavel: Příčina smrti. Udušení z oběšení N991. Zdice 2008.
  • Památce Jaroslava Kysely. Chotěbořské echo, 1997, č. 7, roč. I, s.14-15.


[1] § 29 zák. 86/1950 Sb. Trest smrti. (1) Trest smrti se vykoná oběšením; v době zvýšeného ohrožení vlasti může být vykonán zastřelením.
(2) Místo trestu smrti stanoveného v zákoně uloží soud trest odnětí svobody na doživotí nebo na patnáct až pětadvacet let, kdyby byl trest smrti vzhledem k osobě pachatele nebo k závažnosti polehčujících okolností nepřiměřeně přísný.