Otec František Tuháček pracoval jako horník v kladenských dolech, později působil jako vojenský hudebník a vězeňský dozorce. Matka Emílie, rozená Gurková, pracovala jako dělnice v tabákové továrně. Po vychození obecné a měšťanské školy v Kutné Hoře se František Tuháček vyučil elektrotechnikem. Až do přijetí k četnictvu pracoval jako dělník a zaměstnanec armády. V roce 1927 absolvoval četnickou školu a až do roku 1939 sloužil na Slovensku. Po evakuaci do protektorátu byl přidělen k pátrací stanici Chrudim. V letech 1942–1946 působil na kriminální úřadovně v Pardubicích. Až do dubna 1948 byl vedoucím okresní kriminální úřadovny v Pardubicích a Broumově. Následně působil na oblastní kriminální úřadovně v Pardubicích a okresním velitelství SNB v Chrudimi. Od září 1949 až do svého zatčení byl zařazen na velitelství stanice SNB Chrudim. Dosáhl hodnosti vrchního strážmistra SNB. Po roce 1945 podal přihlášku do KSČ. V červenci 1949 byl Fr. Tuháček požádán svým známým řezníkem Františkem Zítkou, zda by mohl obstarat ubytování pro Květoslava Kyzlíka, syna bývalého vrchního strážmistra SNB v Chocni. Fr. Tuháček se s Kyzlíkovým otcem dobře znal a sehnal mu potřebný úkryt. Rovněž Kyzlíkovi, který v té době působil na území ČSR jako kurýr zahraniční zpravodajské služby, pomohl opravit rozbitou zbraň. Při následných setkáních s Kyzlíkem měl dle obžaloby současně podávat špionážní zprávy, což však ve své první výpovědi popřel. K zatčení Fr. Tuháčka došlo na základě výpovědi zadrženého kurýra K. Kyzlíka 13. prosince 1949. Hlavní líčení se skupinou „Zítko František a spol.“, do které byl Fr. Tuháček zařazen, se konalo u Státního soudu v Praze 30. května 1950. Soudnímu senátu předsedal plk. JUDr. Jiří Štella, státní prokuraturu zastupoval škpt. JUDr. František Kohout. Za zločiny velezrady a vyzvědačství byl Fr. Tuháček odsouzen k 25 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 10 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Během věznění prošel uranovými pracovními tábory na Příbramsku a Jáchymovsku a věznicí Leopoldov. Podmínečně propuštěn byl na amnestii prezidenta republiky v květnu 1960. V lednu 1991 byl Vyšším vojenským soudem plně rehabilitován.