úředník, člen odbojové organizace Jánošík Syn Františka Malého a Marie, rozené Kloučkové. Otec byl zaměstnán jako dělník Československých státních drah. Matka pomáhala svým rodičům v domácí tkalcovské dílně. Po dokončení obecné a měšťanské školy vystudoval obchodní akademii ve Dvoře Králové. Následně byl zaměstnán jako praktikant. V roce 1938 byl spolu s rodiči nucen vystěhovat se z pohraničí do Nové Paky. V roce 1941 byl pracovně nasazen. Po druhé světové válce pracoval jako vedoucí okresní úřadovny ochrany práce v Nové Pace. V letech 1946–1947 byl členem ČSNS. V roce 1948 se stal kandidátem na členství v KSČ. František Malý byl ženatý s Věrou Pilcovou, se kterou měl dvě děti. František Malý byl členem odbojové organizace Jánošík, která působila v roce 1949 v okolí Hradce Králové. Do odbojové činnosti se zapojil v dubnu 1949 na popud Jana Crhy. Jako úředník ONV v Nové Pace měl přístup k informacím o politické, hospodářské a vojenské situaci v okrese. Tyto zprávy poskytoval Rudolfu Bártovi, který je za pomoci vysílačky předával do zahraničí. Malý se podílel na vydávání a rozšiřování ilegálního časopisu Boj za svobodu a demokracii. Byl také autorem některých článků. František Malý byl zatčen 2. září 1949 v rámci akce Malíř. K odhalení odbojové organizace Jánošík přispělo to, že na činnost skupiny kolem Stanislava Maděry byl napojen spolupracovník StB Jan Šmída. F. Malý byl obviněn z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Souzen byl v procesu „Maděra Stanislav a spol.“, který se konal 26. června–7. července 1950 v Hradci Králové. Jednalo se o jeden z procesů navazujících na kauzu „dr. Horáková Milada a spol.“. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 22 let, finančnímu trestu, konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. Během výkonu trestu prošel věznicemi Hradec Králové, Ostrava a uranovými pracovními tábory na Jáchymovsku a Příbramsku. Podmínečně propuštěn na amnestii prezidenta republiky v květnu 1960. Plně rehabilitován byl 13. listopadu 1990.