Odbojová organizace Jánošík, působící v roce 1949 v okolí Hradce Králové, byla založena Rudolfem Bártou, který byl do odbojové činnosti zapojen již od února 1948. R. Bárta byl v kontaktu se svým bývalým kolegou Josefem Černým, který ho seznámil s továrníkem Zdeňkem Mimrou. Společně se domluvili na vydávání časopisu Boj za svobodu a demokracii. Později R. Bárta založil vlastní organizaci, kterou nazval Jánošík. Tato skupina si kladla za cíl zasílat zprávy o politické, hospodářské a vojenské situaci do zahraničí. Díky strážmistrovi Františku Fiřtovi získali vysílačku, pomocí které navázali spojení s čsl. exilem. Vysílačka byla zpočátku uschována u bratří Čapků. Následně byla převezena k Z. Mimrovi do Dačic. Skupina také shromažďovala zbraně a střelivo, které byly uschovány v Sokolovně v Hradci Králové. Členové organizace pomáhali stíhaným odbojářům v přechodech státních hranic. R. Bárta získal za pomoci rytce Oldřicha Novotného razítka ONV a MV, a mohl tak vyhotovit falešné doklady. Nechal si také zhotovit razítko Oblastního velitelství pro východní Čechy – Jánošík, kterým označoval protistátní letáky. Ladislav Koníček obstaral seznamy funkcionářů KSČ, kterým chtěla skupina zasílat výhrůžné dopisy. V červnu 1949 navázal R. Bárta prostřednictvím Vratislava Číly kontakt se Stanislavem Maděrou. Vůdci skupin se dohodli na vzájemné spolupráci. R. Bárta pomohl S. Maděrovi obstarat vysílačku. Předal mu také protistátní letáky a tiskoviny. Odbojová organizace Jánošík byla odhalena spolupracovníkem StB Janem Šmídou, který vyprovokoval S. Maděru k ilegální činnosti. Čtyřicet osm členů skupiny bylo zatčeno v srpnu 1949. Byli souzeni v politickém procesu „Maděra Stanislav a spol.“, který se konal 26. června–7. července 1950 v Hradci Králové. V čele Státního soudu zasedl JUDr. Vojtěch Rudý, státní prokuraturu zastupoval Josef Aksamit. Obvinění byli obžalováni z trestných činů velezrady, vyzvědačství, spoluviny na velezradě, nedovoleného ozbrojování, sabotáže a nepřekažení a neoznámení trestného činu. R. Bárta, Antonín Městecký, František Fiřt a Josef Pokorný byli odsouzeni k odnětí svobody na doživotí. Zbytek trestů se pohyboval od osmnácti měsíců do 30 let. Odsouzeným byly uděleny také finanční tresty, byl jim zkonfiskován majetek a ztratili občanská práva. Příslušníkům ČSA a SNB byla odebrána hodnost a živnostníci nesměli vykonávat svou živnost navždy.