národněsocialistický politik a autor ilegálního programu ČSNS Pocházel z významné nymburské rodiny. Otec Viktor byl vrchní inspektor ČSD a starosta Nymburka, matka Marie pracovala v domácnosti. Měl dva bratry: Antonína a Karla, který však zemřel již v devatenácti letech. Obecnou školu i reálné gymnázium vystudoval v Nymburku. Ve studiích pokračoval na Vysoké škole obchodní v Praze, kde získal titul inženýr. Po absolvování vojenské služby v roce 1930 nastoupil do zaměstnání v Ústřední národní pojišťovně v Praze, kde byl v různých funkcích zaměstnán až do roku 1948. V letech 1936–1940 byl pojišťovnou pověřen vedením Lázní Velichovky. Od počátku okupace aktivní člen odbojového hnutí. Jeho ilegální činnost vyvrcholila v letech 1943–1944, kdy spoluzakládal a byl členem štábu regionální odbojové skupiny Rady tří na Nymbursku. Z jádra několikasetčlenné ilegální organizace byl v květnu 1945 na Nymbursku zřízen Revoluční okresní národní výbor, v jehož čele stanul právě Viktor Boháč. Za svoji odbojovou činnost byl vyznamenán medailí Za zásluhy, medailí Za statečnost a pamětní medailí Za odboj. Předsednickou funkci vykonával V. Boháč do září 1945, kdy byl za ČSNS delegován do Zemského národního výboru v Praze. Členem ČSNS byl V. Boháč od roku 1926, od konce roku 1945 byl členem jejího předsednictva. Okamžitě po komunistickém převratu v únoru 1948 byl V. Boháč zatčen a několik měsíců vězněn. V roce 1949 byl z rozhodnutí přikazovací komise poslán na dva roky do TNP. Přestože od druhé poloviny roku 1948 udržoval ilegální kontakty s některými významnými spolustraníky, zejména s JUDr. Josefem Nestávalem a bývalým poslancem NS Josefem Nedomou, vyhnul se ještě na krátký čas zařazení do některého z politických procesů. Díky tomu mohl dva roky po návratu z TNP ilegálně pracovat, v roce 1953 vytvořil program obnovy ČSNS. Jeho činnost však neušla pozornosti StB a V. Boháč byl 17. listopadu 1953 znovu zatčen. Hlavní líčení se čtyřčlennou skupinou „Ing. Boháč Viktor a spol.“ se konalo u Krajského soudu v Praze 12.–13. listopadu 1954. Boháč byl odsouzen pro trestný čin velezrady a podvodu ke dvanácti letům těžkého žaláře, propadnutí celého jmění a ztrátě občanských práv na dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi na Mírově a v Leopoldově, odkud byl v rámci rozsáhlé prezidentské amnestie 10. května 1960 podmínečně propuštěn. Pracoval jako dělník v nymburském Kovopodniku, později jako informátor a lampař na seřazovacím nádraží. V roce 1968 se V. Boháč v Nymburku aktivně zapojil do činnosti K 231 a stal se předsedou jeho okresní organizace. V roce 1994 byl plně rehabilitován.