Narodil se 6. prosince 1905 v Jaroměřicích nad Rokytnou v rodině Raimunda Švece a Marie, rozené Hrůzové. V letech 1916–1923 navštěvoval reálné gymnázium v Moravských Budějovicích. V roce 1924 vstoupil do kapucínského řádu a doma i v zahraničí se věnoval studiu křesťanské filozofie. Po návratu do Československa úspěšně složil maturitní zkoušku na moravskokrumlovském gymnáziu (1928). Teologické vzdělání dokončil na diecézním bohosloveckém učilišti v Brně (1929–1934). V roce 1933 působil jako pomocný katecheta v rodných Jaroměřicích. Dne 5. července 1934 byl v Brně vysvěcen na kněze. Sloužil jako kaplan v Boskovicích a kooperátor v Brtnici u Jihlavy. V polovině roku 1937 přestoupil do České církve pravoslavné. Krátce nato uzavřel sňatek s Pavlínou, rozenou Čakovou.[1] Od září 1937 byl ustanoven jako pomocný duchovní v Praze. V následujícím roce byl jmenován nejprve administrátorem a posléze farářem v Přerově. V této církevní obci působil až do 26. září 1942, kdy byl zatčen. Po několikadenním věznění byl pracovním úřadem odeslán na nucené práce do Plavna. Zpět do Přerova se vrátil 24. března 1945. Po osvobození Československa v roce 1945 se ujal obnovy přerovské pravoslavné církevní obce. V duchovní správě působil do dubna 1947, kdy i s rodinou z pravoslavné církve vystoupil. Po přestěhování do Moravské Třebové vyučoval jako laický katecheta římskokatolické náboženství. Zemřel 8. prosince 1992.