Lubor Šušlík se narodil v roce 1928 do rodiny bývalého ruského legionáře a důstojníka československé armády. Až do roku 1938 proto bydlela celá rodina v kasárnách v Uherském Hradišti. V době květnové mobilizace v roce 1938 vstoupil Lubor Šušlík ve svých necelých deseti letech do místního skautského oddílu a zároveň se stal i členem Sokola. Kromě otcovy vojenské výchovy ho značně ovlivnila i četba legionářské literatury. V roce 1939 byl otec přeřazen na Zemský úřad do Prahy, kam se přestěhoval s celou svou rodinou. Lubor Šušlík zde pokračoval na vinohradském gymnáziu ve studiu a současně navázal kontakty s dorostem Klubu českých turistů, pod jehož záštitou se sdružovali i skauti. V únoru 1944 se stal vedoucím jednoho z oddílů KČT, což mu umožnilo rozvíjet skautské aktivity. Otec se mezitím zapojil do činnosti Obrany národa. V březnu 1945 byl Lubor Šušlík přidělen na stavbu vojenských opevnění k jednomu z praporů v rámci Todtovy organizace. Napřed narukoval do Olomouce a následně byl převelen do Hlučína. Jelikož uměl dobře německy, stal z něho brzy tzv. stovkař, tj. tlumočník pro 100 lidí. Zmíněný post mu umožnil volnější pohyb po frontové linii a mohl tak získávat a zakreslovat důležité informace o opevnění. Několikrát se také pokusil o útěk, ale vždy neúspěšně. Lubor Šušlík říká, že se při jednom z pokusů setkal s ruskými průzkumníky, kterým poskytl informace o pozicích německých dělostřeleckých krytů. S blížícím se koncem války neustále rostl počet náletů a Luboru Šušlíkovi se podařilo dohodnout s německým velitelstvím evakuaci jeho praporu. Ještě před odchodem z Hlučína nejspíše zachránil bývalé československé kasárny před demolicí, když přeřezal dráty vedoucí k bednám s granáty. V Bystřici u Olomouce měli příslušníci evakuovaného praporu znovu kopat zákopy, ale Lubor Šušlík byl záhy odeslán do Prahy jako doprovod raněného kamaráda. Na nádraží v Olomouci ho však zatklo gestapo, které u něho nalezlo kufr plný střeliva a několik granátů. Po výslechu v místní budově gestapa ho druhý den stanný soud odsoudil k trestu smrti. Olomouc však byla v té době bombardována a po jednom náletu vypukl na velitelství gestapa zmatek. Všichni vězňové museli jít kopat zákopy. Luboru Šušlíkovi se ještě před nástupem do práce podařilo „vyreklamovat“ své propuštění a vrátil se do Prahy. Na konci války bojoval v Pražském povstání a jako jeden z nejmladších se zúčastnil dramatických bojů o Český rozhlas v Praze. Po válce si odsloužil měsíc vojenské služby u Hradní stráže a znovu se vrátil ke skautingu – až do svého zatčení vedl v Praze 50. skautský oddíl. Na obchodní akademii, kde studoval, se stal předsedou školské samosprávy. Přišel však Vítězný únor a Lubor Šušlík byl z této funkce okamžitě odvolán. Nový ředitel ho navíc vyloučil ze školy i z veškerého studia na středních školách. Na přímluvu jedné z profesorek, členky akčního výboru Junáka, mu však bylo povoleno maturitu dokončit. Po ní nastoupil do Československých závodů kovodělných a strojírenských, kde jej v březnu 1949 zatkli přímo na pracovišti. Následovalo šest týdnů výslechů „na čtyřce“ v Bartolomějské ulici. Po půl roce věznění byl však pro nedostatek důkazů propuštěn. V říjnu téhož roku nastoupil základní vojenskou službu. Jeho skautský oddíl mezitím přestal fungovat, ale skauti se ještě jistou dobu tajně scházeli. O jejich činnost se však začala zajímat bezpečnost, která jim činnost definitivně zakázala. Během 50. let byl Lubor Šušlík Státní bezpečností několikrát vyslýchán. Protože nemohl studovat na vysoké škole, vyučil se strojním zámečníkem a jeho dílna ho dokonce zvolila nejlepším pracovníkem v Leteckých závodech Orličan Choceň. Své „novátorské“ metody následně učil například v Avii v Praze. I přes kladné výsledky v zaměstnání mu nebyl povolen profesní postup. Později pracoval v oblasti obchodu, vedl prodejnu domácích potřeb v Přelouči. V roce 1968 se účastnil obnovy Junáka a založil skautský oddíl v Chocni. V 90. letech se stal výchovným zpravodajem, členem historické komise Junáka a zároveň i nositelem řady nejvyšších skautských i dalších odbojových vyznamenání. Dnes Lubor Šušlík žije v Pardubicích a pracuje jako turistický průvodce v Evropě a v řadě exotických zemí. Ve známost vešel i jako tvůrce unikátního modelového souboru „Československá armáda v roce 1938“, vystavovaného v pevnosti Dobrošov u Náchoda.