Pochází z rodiny italského legionáře a drážního zaměstnance Františka Zahrádky a pomocné dělnice Kristýny, rozené Dominové. Kromě Františka se manželům Zahrádkovým narodil ještě mladší syn Luděk. Do obecné školy začal Fr. Zahrádka chodit v Meziměstí u Broumova. V říjnu 1938 se však celá rodina musela narychlo vystěhovat do Chocně. Těžké životní okolnosti – vyhnání rodiny z domova a těžký úraz syna Luďka – silně zasáhly matku Kristýnu, která se psychicky zhroutila. V důsledku toho až do 15. března 1939 vyrůstal Fr. Zahrádka u cizí rodiny, později se o něho starala teta a strýc z Hrdějovic u Českých Budějovic. Zde také dokončil obecnou školu a nastoupil na budějovickou měšťanku. Rodina se znovu setkala až po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha a společně žila až do zatčení obou rodičů v roce 1944. Otec se z vyšetřování vrátil v prosinci, matka až na konci války. Od té doby žila rodina v Českých Budějovicích opět pohromadě. Hned v květnu 1945 se Fr. Zahrádka stal členem 10. skautského oddílu. V roce 1946 vstoupil do učení na radiomechanika. Od počátku roku 1949 se Fr. Zahrádka zapojil do ilegální činnosti. V rámci skautské skupiny se podílel na výrobě a rozšiřování protikomunistických letáků, skupina rovněž vyráběla a kolportovala časopis Za pravdu. V lednu 1949 převedl Fr. Zahrádka svoji první skupinu skautů do Bavorska. Do svého zatčení podnikl ještě tři ilegální přechody hranic, během nichž převedl do zahraničí další osoby. Prostřednictvím československých důstojníků navázal rovněž kontakty s americkou CIC. Dne 3. září 1949 byl v Českých Budějovicích zatčen a tvrdě vyslýchán. Státní soud v Praze se konal 8. a 9. prosince 1949. Fr. Zahrádka, kterému hrozil i nejvyšší trest nebo doživotní žalář, byl nakonec díky svému nízkému věku odsouzen pro zločiny velezrady a vyzvědačství k 20 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu 20 000 Kčs, ztrátě občanských práv na dobu deseti let a čtvrtletnímu zostřenému loži. Po svém odsouzení prošel věznicí Plzeň-Bory a uranovými pracovními tábory na Jáchymovsku a Příbramsku (Nikolaj, Vykmanov II, lágr L, Vojna, Bytíz). Po sedmi letech mu byl na základě žádosti jeho matky trest snížen na třináct let. V roce 1961 byl Fr. Zahrádka umístěn do Technického oddělení MV v Praze na Pankráci, odkud byl 3. září 1962 podmínečně propuštěn. František Zahrádka se neměl kam vrátit, neboť jeho rodiče mezitím zemřeli. Rozhodl se tedy pro návrat do uranových dolů, kde na Bytízu pracoval jako elektrikář až do odchodu do důchodu. V roce 1968 se zapojil do činnosti K 231 a stal se tajemníkem tohoto sdružení v Příbrami. Ve stejném městě v roce 1990 spoluvytvářel pobočku KPV a stal se jejím dlouholetým předsedou. Patří mezi iniciátory a spoluzakladatele Muzea 3. odboje v Příbrami, rozhodující měrou se zasloužil o vybudování Památníku obětem komunismu Vojna u Příbrami. Jako poradce se podílel na výrobě několika filmů z prostředí politických vězňů padesátých let. Za své celoživotní postoje byl oceněn celou řadou vyznamenání, v roce 2007 mu prezident republiky propůjčil Řád T. G. Masaryka.