tajemník Čs. strany národně socialistické a člen ilegální skupiny souzené v rámci akce Malíř č. 1 Syn rolníka a hostinského Šimona Hinterholzingera a Anny, rozené Rojtové. Po dokončení obecné a měšťanské školy absolvoval dvouletou hospodářskou školu. Od roku 1926 až do roku 1939 byl zaměstnán na hospodářství svého otce a soukromě začal studovat reálné gymnázium. V roce 1939 se oženil s Terezií Andrlovou, v manželství se narodily tři děti. Během okupace byl na různých místech zaměstnán jako tajemník Národního souručenství. Tři poválečná léta působil jako tajemník ČSNS, poslední působiště měl jako krajský tajemník v Pardubicích. Po únoru 1948 byl okamžitě vzat do vyšetřovací vazby a osm měsíců vězněn. Po propuštění nastoupil v listopadu 1948 na místo účetního u firmy Roček v Mikulovicích, kde byl zaměstnán až do svého dalšího zatčení. Po návratu z vyšetřovací vazby se Josef Hinterholzinger na výzvu Josefa Černého zapojil do činnosti odbojové skupiny na Pardubicku. Podílel se na rozmnožování a rozšiřování ilegálního časopisu Boj za svobodu a demokracii, do kterého také sám psal. Rovněž se snažil získat pro spolupráci další osoby ze svého okolí. Dne 26. srpna 1949 byl Hinterholzinger zatčen StB. Prodělal mnohaměsíční vyšetřovací vazbu. Hlavní líčení s první skupinou souzenou v rámci akce Malíř č. 1, do které byl Hinterholzinger zařazen, se konalo u Státního soudu v Praze ve dnech 5.–8. července 1950. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek. Za zločiny velezrady a vyzvědačství byl Josef Hinterholzinger odsouzen k 25 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 20 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. V březnu 1951 nastoupil trest ve věznici Plzeň-Bory. Dále byl vězněn v Leopoldově a v uranových táborech na Jáchymovsku. Podmínečně propuštěn byl na základě amnestie prezidenta republiky v květnu 1962. V červenci 1990 jej Krajský soud v Hradci Králové plně rehabilitoval.