akademický malíř, odsouzen v jednom z navazujících procesů na kauzu „dr. Milada Horáková a spol.“ Syn Petra Číly a Anny, rozené Knapové. Otec byl zaměstnán jako školník v obecné škole v Nové Pace. Otakar Číla měl deset sourozenců. Po dokončení obecné a měšťanské školy se vyučil malířem obrazů. Díky svému talentu byl přijat na Akademii výtvarného umění v Praze. Během studia v roce 1914 byl povolán do války. V roce 1915 přeběhl do ruského zajetí. Jako dobrovolník v roce 1916 vstoupil do srbské armády, v roce 1917 do československých legií. V roce 1920 se vrátil do Československa jako důstojník ČSA. Následujícího roku z ČSA vystoupil a pokračoval ve studiu. Po ukončení Akademie výtvarných umění se přestěhoval do Nové Paky, kde si zařídil ateliér. V roce 1939 se zapojil do činnosti ON. Spolupracoval s parašutisty a v květnových dnech roku 1945 byl ustanoven vojenským velitelem v Nové Pace. Po roce 1948 byl vyloučen ze Svazu československých výtvarných umělců a bylo mu zakázáno vystavovat svá díla. Akademický malíř O. Číla znal díky svému synovi Vratislavovi Stanislava Maděru, o kterém věděl, že je zapojen do odbojové činnosti v Praze. Byl informován o tom, že uprchl do zahraničí. V červnu 1949 mu jeho syn sdělil, že se Maděra vrátil z Německa a chce s ním mluvit. K setkání obou mužů došlo u sedláka Stanislava Hanuše. Maděra vyprávěl O. Čílovi o poměrech v uprchlických táborech a svěřil se mu, že začal spolupracovat s CIC. O. Číla mu zprostředkoval setkání s dalšími osobami, které byly ochotny zapojit se do odbojové činnosti. Byl obviněn také z toho, že Maděrovi předával zprávy o hospodářské situaci v kraji. Otakar Číla byl zatčen 26. srpna 1949, v rámci akce Malíř. K odhalení odbojové organizace přispělo to, že do skupiny kolem Stanislava Maděry pronikl spolupracovník StB Jan Šmída. O. Číla byl obviněn z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Souzen byl v procesu „Maděra Stanislav a spol.“, který se konal 26. června–7. července 1950 v Hradci Králové. Jednalo se o jeden z procesů navazujících na kauzu s „dr. Horákovou Miladou a spol.“. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, finančnímu trestu, konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. Po svém odsouzení prošel věznicemi Hradec Králové, Zámrsk a Praha-Pankrác. O. Číla byl podmínečně propuštěn v roce 1958. O jeho propuštění žádalo mnoho jeho kolegů. Po návratu z vězení nesměl vystavovat. Plné rehabilitace se dočkal 27. března 1990.