Pocházel z chudé dělnické rodiny. Otec Jan Blažejovský pracoval jako dělník v pivovaru, matka Františka, rozená Křivská, vypomáhala v několika mikulovických hospodářstvích. Po absolvování obecné školy v Mikulovicích pokračoval ve studiu na Živnostenské odborné pokračovací škole v Pardubicích. Ve slévárně Josefa Osmana se vyučil slévačem. Do zatčení pracoval v podniku Bestra v Pardubicích a v Osmanově slévárně. V roce 1945 vstoupil do KSČ, odkud byl pro neplacení příspěvků v roce 1946 vyloučen. Karel Blažejovský se podílel na rozšiřování ilegálního časopisu Boj za svobodu a demokracii. Účastnil se rovněž plánování a přípravy ozbrojených akcí proti vybraným příslušníkům silových složek. Karel Blažejovský byl StB zatčen 26. srpna 1949. Po mnohaměsíční vyšetřovací vazbě byl zařazen do druhé skupiny souzené v rámci akce Malíř č. 1. Hlavní líčení s touto skupinou se konalo u Státního soudu v Praze ve dnech 10.–12. července 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek. Za zločin velezrady byl Karel Blažejovský odsouzen k 25 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 10 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Během výkonu trestu byl vězněn v Leopoldově. Podmínečně propuštěn byl v rámci rozsáhlé amnestie prezidenta republiky v květnu 1960. Dne 6. září 1990 byl Krajským soudem v Hradci Králové plně rehabilitován.