21. ZÁŘÍ


● 1952:  ⃰  Jiří Gruntorád

disident, signatář Charty 77, politický vězeň, vydavatel samizdatové literatury, ředitel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti

foto Kancelář Senátu ČR

Jiří Gruntorád se narodil 21. září 1952 v Praze. Signatář Charty 77 se od konce sedmdesátých let věnoval vydávání samizdatové literatury a v jeho edici Popelnice postupně vyšlo na 130 režimem zakázaných knih. Kvůli jejich přepisování šel dvakrát do vězení, byť poprvé byl odsouzen za nedovolené držení zbraně a podruhé za podvracení republiky. Celkově strávil ve vězeňských zařízeních čtyři roky a tři měsíce. Po roce 1989 se právě knihy edice Popelnice staly základem knihovny Libri prohibiti, která dnes tvoří největší sbírku zakázaných a exilových knih, dokumentů, časopisů a dalších materiálů v Česku. Její kolekci samizdatových periodik zařadilo v roce 2013 UNESCO do programu Paměť světa. Od Ústavu pro studium totalitních režimů získal JIří Gruntorád v roce 2023 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době nacistické okupace a komunistické diktatury.


● 1950:  ⃰  Václav Malý

disident, signatář a mluvčí Charty 77, katolík a pomocný biskup Pražský jeho Excelence Mons. 

foto Kancelář Senátu ČR

Václav Malý se narodil 21. září 1950 v Praze. Vystudoval cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a v červnu 1976 byl vysvěcen na kněze. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu a přes půl roku bez obvinění a soudu vězněn. V 80. letech pracoval v dělnických profesích, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Pro rok 1981 byl zvolen mluvčím Charty 77, od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru. V průběhu sametové revoluce byl mluvčím Občanského fóra. V devadesátých letech působil jako kněz v Praze a 3. prosince 1996 jej papež jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda. Je rovněž zakládajícím členem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Jezdí také do zemí, kde jsou političtí vězni a duchovně se snaží podpořit jejich rodiny. Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy, je nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka, nejvyššího francouzského státního vyznamenání Řádu čestné legie i laureátem Ceny Arnošta Lustiga. Václav Malý v roce 2024 získal Cenu Václava Bendy od Ústavu pro studium totalitních režimů za statečné občanské postoje v době komunistické totality a odvážné činy při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.