17. SRPNA

● 1890:  ⃰  Ludvík Krejčí

armádní generál, legionář, protektorátní vězeň, perzekvovaný komunisty

foto archiv Eduarda Stehlíka

Ludvík Krejčí se narodil 17. srpna 1890 v Tuřanech u Brna. Vystudoval vyšší lesnickou školu v Písku a pracoval jako lesník. Za 1. světové války sloužil jako důstojník rakousko-uherské armády na balkánské frontě a byl dekorován vysokým rakouským vyznamenáním Signum laudis. V květnu 1917 padl do ruského zajetí a o měsíc později vstoupil do československých legií, kde se vyznamenal při bojích o Bachmač a sibiřskou magistrálu, v letech 1919–1920 velel v hodnosti plukovníka II. divizi čs. legií na Rusi. Po návratu do Československa začal být systematicky připravován na vysoké velitelské funkce v armádě – byl jmenován brigádním generálem, v letech 1923–25 absolvoval Vysokou školu válečnou v Paříži, roku 1928 byl povýšen do hodnosti divizního generála. Dne 31. 12. 1933 byl z podnětu prezidenta T. G. Masaryka jmenován náčelníkem hlavního štábu. Zásadním způsobem se podílel na modernizaci československé armády ve 30. letech a na její přípravě na ozbrojené střetnutí s nacistickým Německem. Počátkem září 1938 navrhl prezidentu Benešovi, aby rázně zakročil proti separatistickým akcím sudetských Němců. V září 1938 byl jmenován generalissimem – vrchním velitelem operujících armád – a přesunul se se svým štábem do Rakvic u Vyškova, odkud měl řídit obranu republiky. Rozhodně odmítal mnichovskou kapitulaci, ale na nátlak politických představitelů ji 30. září 1938 armádním rozkazem přijal. Z funkce náčelníka hlavního štábu byl odvolán 1. března 1939, po příchodu nacistů byl penzionován a stáhl se do ústraní v Jablonném nad Orlicí. Za nacistické okupace byl vězněn v koncentračním táboře Terezín od října 1941 do července 1942. Po válce jej Edvard Beneš odmítl reaktivovat, v roce 1947 byl definitivně přeložen do zálohy. Po komunistickém převratu byl v roce 1950 degradován na vojína a byla mu odejmuta penze, živil se jako dělník v továrně na knoflíky. Ludvík Krejčí zemřel jako prostý vojín 9. února 1972 v nemocnici Ústí nad Orlicí a pohřben byl v rodných Tuřanech s legionářskými poctami. Hodnost armádního generála mu byla vrácena posmrtně v roce 1990 prezidentem Václavem Havlem. Roku 1997 byl také oceněn za zásluhy pro odboj. V roce 2012 mu byla Ústavem pro studium totalitních režimů udělena (in memoriam) Cena Václava Bendy a 28. října 2017 mu prezident republiky Miloš Zeman propůjčil (in memoriam) Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu.

Související: