30. ŘÍJNA

● 1893:  ⃰  Karel Janoušek

armádní generál i. m. a letecký maršál, účastník prvního a druhého odboje, vězeň komunistického režimu

foto Vojenský historický ústav (VHÚ)

Karel Janoušek se narodil 30. října 1893 v Přerově. V první světové válce bojoval v řadách Československých legií v Rusku, dosáhl zde hodnosti kapitána. V období první republiky se stal zemským leteckým velitelem pro Čechy, v roce 1936 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Za 2. světové války organizoval tvorbu československých leteckých jednotek v RAF ve Velké Británii. Funkci generálního inspektora československého letectva vykonával plných pět let, až do 19. října 1945. Za svou práci pro letectvo byl Karel Janoušek 17. května 1945 osobně oceněn britským králem Jiřím VI. povýšením do hodnosti Air Marshal. Stal se tak jediným československým občanem, kterému byla hodnost leteckého maršála udělena. V Československé armádě dosáhl hodnosti divizního generála. Krátce po únorovém převratu byl poslán do výslužby a později jej Státní bezpečnost vyprovokovala k pokusu o emigraci, při kterém ho zatkla. V následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen k 18, resp. 19 letům těžkého žaláře, degradaci na vojína, ztrátě akademického titulu (RNDr.) a vyznamenání. V roce 1950 pak byl odsouzen znovu za údajnou přípravu pokusu o útěk, tentokráte na doživotí. Prošel nejtěžšími žaláři v Československu (Bory, Opava, Leopoldov, Ruzyně). V době doživotního vězení, pod silným psychickým i fyzickým tlakem, byl kontaktován Státní bezpečností a v roce 1956 byl určen jako důvěrník podávat zprávy na důstojníka SS Emila Kleina (velitele ženijní školy na Hradištku). Po propuštění z vězení na amnestii v roce 1960 se potýkal s velkou existenční nejistotou, nakonec pracoval jako „inventurník“ v podniku Textil Praha a byl opět po dobu dalších pěti let veden jako spolupracující osoba. V roce 1968 byl zcela rehabilitován, avšak hodnost a vyznamenání mu navráceny nebyly. Karel Janoušek zemřel 27. října 1971, tři dny před svými 78. narozeninami. Na jeho zdraví se podepsaly útrapy z vězení, do něhož ho poslali lidé, za jejichž svobodu bojoval ve dvou světových válkách. Plného zadostiučinění se mu dostalo až po listopadu 1989 kdy mu byla vrácena hodnost i vyznamenání. V roce 1991 mu byla posmrtně udělena nejvyšší československá vojenská hodnost armádní generál.

● 1953: † Vladislav Hadaš

dělník, účastník protikomunistického odboje, popraven komunisty

foto Archiv bezpečnostních složek, sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-758 OV

Vladislav Hadaš se narodil 28. května 1923 ve Skaličce v okrese Hranice na Moravě do rolnické rodiny. Vyučil se zedníkem, na konci války byl totálně nasazen v okolí Skaličky a Tovačova, odkud ale utekl a až do osvobození se ukrýval. V obnovené republice se dobrovolně přihlásil k vojenské prezenční službě, následně pokračoval jako voják z povolání. Vystřídal několik vojenských útvarů, až byl v říjnu 1950 převelen do vojenské trestnice v Opavě, kde působil ve funkci dozorce vězňů. Právě tady začala Hadašova cesta k aktivnímu odporu proti komunistickému režimu. Podle pozdějšího vyšetřovacího spisu se snažil politickým vězňům ulehčit jejich úděl a bývalému letci RAF Josefu Bryksovi dokonce propašoval z věznice dopisy jeho manželce ve Velké Británii. V plánu bylo také zorganizování útěku jednoho z vězňů, ale to zhatil nečekaně rozkaz, jenž odvelel vojáky z opavské věznice, kde je nahradili dozorci z řad Sboru národní bezpečnosti. Vladislav Hadaš sám odešel do civilu na vlastní žádost v červenci 1952. Vrátil se k dělnické profesi u národního podniku Průmstav, ale s úmyslem pokračovat v odbojové činnosti. Seznámil se zde se stavbyvedoucím Bohumilem Jakubkem a Antonínem Harazimem, s nimiž založil odbojovou skupinu a společně plánovali provedení různých sabotážních akcí. Bohužel, skupina byla záhy infiltrována agenty Státní bezpečnosti, po jejich odhalení se skupina rozhodla agenty zneškodnit. Jednoho z nich zastřelili, druhý byl postřelen a následně inicioval jejich zatčení. Státní bezpečnost se rozhodla případ využít pro vytvoření rozsáhlé protistátní skupiny, organizované důstojníky propuštěnými z armády a vězněnými ve vojenské trestnici v Opavě. Do čela smyšlené organizace Národní jednota odboje postavila generála Karla Kutlvašra a zkonstruovala i napojení perzekvovaných důstojníků na zahraniční zpravodajské centrály. Případ se dostal před Krajský soud v Ostravě v červnu 1953. Rozsudek zcela odpovídal době, v níž byl vynesen: Hadaš, Harazim a Jakubek byli odsouzeni za velezradu, vraždu a přípravu vraždy k trestu smrti. Dne 30. října 1953 v brzkých ranních hodinách skončil jejich život na popravištích věznice Praha-Pankrác. Třeba poznamenat, že skutečnou příčinou smrti čtyř lidí byla přímá provokace ze strany orgánů Státní bezpečnosti, která se stala roznětkou pro následující násilné činy i zpolitizovaný soudní proces.