27. PROSINCE

● 1914:  ⃰  Karel Černý

čs. voják, plukovník i.m., účastník protinacistického a protikomunistického odboje, emigrant

foto Vojenský historický ústav

Karel Černý zasvětil svůj celý život službě v armádě. Narodil se 27. prosince 1914 Lišově. Základní vojenskou službu vykonal v Benešově a poté absolvoval vojenskou akademii v Hranicích. Prošel několika vojenskými jednotkami, sloužil na Slovensku, v Šumperku a Slavkově u Brna. Po okupaci je jako mnoho dalších propuštěn z armády, brzy odchází do zahraničí, vstupuje do 1. čsl. pěšího pluku a po napadení Francie se účastní obranných bojů u městečka Gien. Po francouzské porážce je evakuován do Velké Británie, kde působí v rámci 1. čs. smíšené brigády. V létě 1942 absolvuje kurz SOE pro speciální jednotky a navazující parašutistický výcvik. V polovině roku 1943 je spolu s dalšími důstojníky převelen k čs. samostatné brigádě v Sovětském svazu, kde pracuje jako pobočník velitele Čs. vojenské mise v SSSR plukovníka gšt. Heliodora Píky. Za svoji činnost v SSSR byl oceněn sovětskou medailí za vítězství. Po návratu do vlasti působí Karel Černý na velitelství 12. tankové brigády v Českém Krumlově, nastupuje na Vysokou školu válečnou, tu ale musí po únorovém převratu v roce 1948 opustit. Brzy je zatčen, krátce vězněn a hned na to propuštěn z armády. Poté je opět zatčen, ale hned po propuštění emigruje do Západního Německa. Tam nastupuje u americké zpravodajské jednotky 946th Signal Service Company a má na česko-bavorské hranici na starost kurýry a agenty chodce. V roce 1952 se z pověření generála Sergeje Ingra stává velitelem Československé strážní roty (4091st Labor Service Company Guard – Czechoslovak) zformované v rámci americké armády v Západním Německu a této jednotce velí až do jejího rozpuštění v roce 1964. Od roku 1965 velí i nově zformovanému útvaru 4222nd Civilian Labor Group (Guard). V roce 1979 odchází do výslužby a žije v Norimberku. Československo navštívil krátce v létě 1990. Karel Černý umírá ve věku 76 let dne 5. dubna 1991 v Norimberku, kde je i pochován. Krátce po své smrti byl v Československu rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.