
9. ČERVNA
● 2013: † Zdeněk Rotrekl
básník, spisovatel, publicista, literární historik, politický vězeň, disident
foto Archiv bezpečnostních složek – sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy: arch. č. V-2682 BN
Zdeněk Rotrekl se narodil se 1. října 1920 v Brně. Po maturitě byl totálně nasazen, po druhé světové válce zahájil studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Za svoji činnost ve svazu vysokoškolského studentstva byl v roce 1948 vyloučen ze studií a v dubnu 1949 zatčen. Ve vykonstruovaném procesu s vysokoškolskými funkcionáři (17. listopadu 1949!) mu prokurátor navrhl trest smrti, rozsudek nakonec zněl doživotí. Zdeněk Rotrekl strávil ve vězení nucenými pracemi 13 let (Bory, Leopoldov, Bytíz). Na amnestii je propuštěn až v roce 1962 s desetiletým podmínečným trestem – může pracovat jen v dělnických profesích. Občansky je rehabilitován v roce 1968, je mu umožněno dokončit studia filozofie, poté se stal až do roku 1969 redaktorem časopisu Obroda. Poté je režimem opět šikanován, působí v disidentském hnutí, podílí se na tvorbě samizdatu. Po listopadu 1989 se opět aktivně zapojuje do veřejného života. Byl zakládajícím členem Syndikátu českých novinářů, Obce moravskoslezských spisovatelů a Konfederace politických vězňů. „Rotreklův literární styl se s roky proměňoval až k silně experimentálním básním s prvky surrealismu, vizuální a permutační poezie. Ve své vrcholné poezii používal Rotrekl množství slovních novotvarů, inspiroval se rovněž improvizačními formami poezie beat generation, experimentoval s metrikou básní a na druhou stranu se odkazoval k barokním a biblickým tématům. Psal rovněž básně v próze. Častým motivem Rotreklových textů je zápas o svědomí jedince za dob totality a niterný, osobní vztah člověka k Bohu.“ (zdroj: Wikipedia). Zdeněk Rotrekl zemřel 9. června 2013 ve věku 92 let.
Související:
- Článek Petra Placáka Odvrhnout magickou moc bůžků v revue ÚSTR Paměť a dějiny 3/2013
- K tématu článek Rudolfa Vévody Prozaická skutečnost lyrického věku v revue ÚSTR Paměť a dějiny 4/2008
- K tématu článek Heleny Staufčíkové Brněnský Cejl v revue ÚSTR Paměť a dějiny 3/2018
● 1933: * Vladivoj Tomek
protikomunistický odbojář, poslední popravený politický vězeň
foto Národní archiv
Dne 17. listopadu 1960 byl v Československu popraven poslední protikomunistický odbojář Vladivoj Tomek. Byl synem Růženy Volfové, rozené Tomkové, vdovy po legionáři Janu Volfovi. Narodil se 9. června 1933, v době komunistického puče studoval na gymnáziu. S poúnorovým režimem se neztotožnil a společně se svými spolužáky založil odbojovou protikomunistickou skupinu. Zhotovili a rozšiřovali několik letáků, plánovali diverzní akce jako zničení sekretariátu KSČ na Praze 7, vyhození železničního viaduktu, či útok na generálního tajemníka ÚV KSČ. Jediným uskutečněným činem byl přepad čtyřčlenné vojenské hlídky dne 16. prosince 1952, které chtěli sebrat samopaly. V nastalé přestřelce byl zastřelen jeden voják, útočníkům se ale podařilo zmizet a dlouho zůstali neodhaleni. V letech 1953-1955 absolvoval Tomek základní vojenskou službu. Po návratu do civilního života se začal opět scházet s částí svých bývalých společníků a opět plánovali protirežimní akce. Osudným se Tomkovi stal pokus o padělání bankovek, jimiž měla být financována protirežimní činnost. Dne 18. prosince 1959 byl zatčen a v průběhu vyšetřování byly odhaleny další protirežimní akce. Sedmadvacetiletý Vladivoj Tomek byl uznán vinným z trestných činů vraždy a pokusu o ni, velezrady a padělání a pozměňování platidel, za což mu by udělen absolutní trest. Ten byl vykonán oběšením 17. listopadu 1960 v podzemí pankrácké věznice. Teprve v roce 2023 bylo v pankrácké věznici nalezeno místo, kde byla urna s jeho popelem v první polovině šedesátých letech 20. století zničena. Za své protirežimní angažmá byl Vladivoj Tomek Ministerstvem obrany oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu.