Jeden ze dvou velkých proticírkevních procesů, které prefabrikovala koordinační komise, složená ze zástupců SÚC, ministerstva spravedlnosti, národní obrany a státní prokuratury. Pro tento proces stejně jako pro obdobný proces na Slovensku, pojmenovaný „Vojtaššák a spol.“, byly vytvořeny dvě přípravné komise: komise politická, složená ze zúčastněných ministrů a jejich náměstků, a komise pracovní, kterou vedli členové politické komise Karel Klos a Jaroslav Havelka. Pracovní komise se scházela pravidelně každý týden, hodnotila a doplňovala soustavně vyšetřování. Obě komise měly vliv na podobu obžaloby a hlavního líčení, které bylo důkladně připravováno. U Státního soudu byl začátkem roku 1950 zřízen zvláštní senát, který soudil případy týkající se kněží. Několik dní před samotným započetím procesu sdělil státní prokurátor ministerstvu spravedlnosti návrh na výši trestů. Byl vybrán senát i spolehliví prokurátoři. Opomenuta nebyla ani propagační kampaň, rozhlasové relace z průběhu procesu, pravidelně byly vydávány úřední tiskové zprávy. Průběh procesu byl denně hodnocen na poradách u Karla Klose, na kterých byli přítomni všichni zúčastnění. Samotný proces se konal ve dnech 27. listopadu 1950–2. prosince 1950. Senátu Státního soudu v Praze předsedal JUDr. Jaroslav Novák, žalobu zastupovali prokurátoři JUDr. Karel Čížek a JUDr. Ján Feješ. K nejvyššímu trestu na doživotí byl z devíti obžalovaných církevních hodnostářů odsouzen za zločiny velezrady a vyzvědačství opat břevnovského kláštera Anastáz Opasek, kterému byl původně prokuraturou navrhován trest smrti. Zbylých osm obžalovaných bylo odsouzeno k úhrnnému trestu ve výši 150 let těžkého žaláře. Opat strahovského premonstrátského kláštera v Praze Stanislav Jarolímek zemřel pouhé dva měsíce po skončení soudního přelíčení v pankrácké vězeňské nemocnici. Po přezkumném řízení byl odsuzující rozsudek nad aktéry procesu „Zela a spol.“ z rozhodnutí Městského soudu v Praze 18. června 1969 v plném rozsahu zrušen.