Protikomunistický odboj a odpor na Milevsku – medailony

Václav Jakeš (1924-2014)

Jan Pecka (1927-2024)

Josef Hroch (1925)

Otýlie Sirotková-Jarůšková (1928)

František Pešička (1927)

František Pešička se narodil v Hněvanicích u Milevska jako jeden z pěti synů drobného živnostníka. Po vychození měšťanky navštěvoval dva roky rolnickou školu. V roce 1949 nastoupil vojenskou službu v Táboře. Po návratu z vojny pracoval u otce, na brigádách v lihovaru a později jako traktorista. Od dětství se kamarádil s Bohumilem i Josefem Šímou, znal se s Václavem Jakešem i Jiřím Řezáčem, tedy s lidmi, kteří se aktivně zapojili do protikomunistického odboje. Pravděpodobně z toho důvodu se na podzim roku 1953 na Františka Pešičku obrátila Věra Lešková z Nálesí, zdali by nepomohl jedné osobě v útěku do zahraničí. Jednalo se o vojenského zběha Františka Slepičku neboli „agenta Luboše“. Ten se v té době, s pomocí rodiny Leškových a Michálkových, ukrýval v okolí. František Pešička se s „agentem Lubošem“ sešel dvakrát. Jednou jej v noci odvedl na schůzku s Bohumilem Šímou, jež se odehrála na rodinné pile Šímů „Šumava“. Podruhé se s ním setkal u Michálků v Bratřejově. Cílem těchto schůzek byla snaha „agenta Luboše“ získat kontakt na Václava Jakeše či další osoby, o kterých se domníval, že by mohli mít kontakt na zahraničí. Odchod na Západ se však „agentu Lubošovi“ nezdařil. Několik let se s pomocí množství lidí ukrýval na různých místech středních a jižních Čech. Během té doby měl několik ozbrojených střetů s příslušníky komunistických bezpečnostních složek. Při jedné z nich u obce Dubno nakonec 4. května 1955 padl. Osudovým pro Františka Pešičku i členy a spolupracovníky organizace Černý Lev 777 se stalo jeho setkání se Zdenou Řezáčovou, ke kterému došlo počátkem roku 1954. Pro Františka Pešičku skončilo sňatkem, pro Bohumila Šímu, Jiřího Řezáče a Jaroslava Sirotka popravou na Pankráci. Z výpovědi Zdeny Řezáčové, kterou učinila 5. dubna 1954 na okresním oddělení ministerstva vnitra v Milevsku, je zřejmé, že se jí František Pešička den před tím chlubil styky s odbojovou organizací Černý Lev 777. Pravděpodobně netušil, že Zdena Řezáčová je zaměstnána jako písařka na okresním oddělení MV v Milevsku, a snažil se ji ohromit svými hrdinskými činy. O stycích s Pešičkou pak Zdena Řezáčová podávala informace i v následujících měsících. Zůstává záhadou, proč Státní bezpečnost zareagovala až 3. července 1954, den po výslechu Zdeny Řezáčové v Českých Budějovicích, kdy byli zatčeni první lidé z okruhu organizace Černý lev 777 – Bohumil Šíma a Franišek Pešička. Pešička byl tři měsíce vyslýchán v Českých Budějovicích, převážně ve spojitosti s „agentem Lubošem“. Na rozdíl od většiny kamarádů byl nakonec souzen samostatně. Za zločiny velezrady, vyzvědačství a neoznámení trestného činu velezrady byl odsouzen na 18 měsíců. Po soudním líčení byl však propuštěn. „Srovnáme-li jeho trest s jinými aktéry tohoto smutného dobrodružství, zarazí nás poměrně nízký trest,“ píše Tomáš Bursík v knize Osud odbojové organizace Černý lev 777. Několik měsíců po propuštění z vězení se Franišek Pešička se Zdenou Řezáčovou oženil. Dnes žijí v Milevsku.

Zdena Řezáčová-Pešičková (1933)

Zdena Řezáčová se narodila ve Vlksicích na Milevsku v rodině drobného zemědělce. V roce 1950 dokončila měšťanskou školu a nastoupila do továrny na vzduchotechniku Janka. Zanedlouho byla vybrána na okresní oddělení ministerstva vnitra v Milevsku, kde pracovala jako písařka v hodnosti mladší seržantky. Počátkem roku 1954 se seznámila s Františkem Pešičkou, který se od mládí přátelil s Bohumilem Šímou, Jiřím Řezáčem a dalšími mladíky z okolí, kteří tvořili jádro odbojové organizace Černý lev 777. Dne 4. dubna 1954 hovořil Pešička s Řezáčovou o činnosti zmíněné organizace. Tvrdil jí například, že se spolu s Bohumilem Šímou účastnil bombových útoků na sekretariáty OV KSČ v Milevsku a Sedlčanech, a podrobně ji informoval o dalších akcích. Druhý den Řezáčová vše oznámila v místě svého pracoviště na OO MV v Milevsku, kde vypracovala podrobnou zprávu o svém rozhovoru s Pešičkou. V průběhu následujících dvou měsíců vypracovala ještě několik zpráv ze setkání s Pešičkou, se kterým mezitím navázala známost. Dne 2. července 1954 byla předvolána k výslechu na oddělení StB v Českých Budějovicích, kde jen potvrdila již dříve uvedené výpovědi. V následujících dnech byli zatčeni Bohumil Šíma, František Pešička, Jaroslav Sirotek, Josef Novák, Jiří Dolista, Karel Kothera, Ladislav Šimek a Jiří Řezáč, kteří byli po tvrdých výsleších obviněni z velezrady a dalších trestných činů. Šíma, Sirotek a Řezáč byli odsouzeni k trestu smrti, ostatní k dlouholetému odnětí svobody. František Pešička strávil ve vazbě půl roku. Krátce po soudu byl propuštěn a za necelý půlrok se za něj Zdena Řezáčová provdala. Manželé Pešičkovi dodnes žijí v Milevsku. Zprávy o rozhovorů s Pešičkou: ze 4. dubna 1954, z 11. dubna 1954, ze 16. června 1954 (strana 1), ze 16. června 1954 (strana 2)