Z nové publikace ÚSTR

(2026) – Státní bezpečnost (StB) představuje instituci, která u nás svým charakterem a působením neměla a nemá v problematice ochrany státu obdoby. Dějiny StB v Československu po druhé světové válce lze pak rozdělit do několika časových období: 1945–1948, 1948–1953, 1953–1968 a 1969–1989. Ústav pro studium totalitních režimů počátkem listopadu 2026 vydal v koedici s vydavatelstvím Academia rozsáhlou publikaci Dějiny Státní bezpečnosti v Československu 1948–1953. Jedná se o druhý díl tetralogie věnované historii tajné politické policie v letech 1945-1989.

Celé souborné dílo představuje syntézu archivního výzkumu a výsledku práce desítek historiků na poli organizace a fungování Státní bezpečnosti v době nejtvrdšího teroru, kdy v rámci režimu získala mimořádně silné postavení, dosáhla největšího vlivu a byla vnímána jako ústřední opora komunistického režimu. Kniha představí i dosud opomíjené útvary, jako ochranu stranických a ústavních činitelů, správu pasů a víz nebo státobezpečnostní archiv. Součástí jsou rovněž kapitoly věnované navázání StB na stranické struktury, vzdělávání příslušníků či zasazení do mezinárodního kontextu.

Výňatky z knihy pro web Ústavu pro studium totalitních režimů připravuje historik PhDr. Milan Bárta, Ph.D.

Státní bezpečnost po „vítězném“ únoru

Během únorových událostí roku 1948 se příslušníci Sboru národní bezpečnosti nepostavili proti komunistickému pokusu o uchopení moci, mnozí naopak aktivně přispěli ke komunistickému vítězství. Jednalo se zejména o zpravodajské a státně-bezpečnostní složky, kterým byla také přisouzena rozhodující úloha při následném upevňování režimu.

Využívání nacistů a kolaborantů

Komunisté na jedné straně využívali v boji proti vnitřním politickým protivníkům kompromitující informace z období protektorátu a opakovaně vyzývali k tvrdému potrestání nacistických zločinců, kolaborantů a zrádců, na straně druhé nezřídka pomáhali svým spolustraníkům „hříchy“ z období okupace zahladit a Státní bezpečnost je často využívala při verbování tajných spolupracovníků.

Tajní spolupracovníci

Po únorovém převratu došlo k výraznému rozvoji sítě tajných spolupracovníků – agentura začala být považována za „hlavní zbraň“ Státní bezpečnosti a jejímu budování byla věnována velká pozornost. Narůstal počet spolupracovníků, zlepšil se jejich výběr i řízení a byla jasně patrná snaha agenturní práci administrativně a evidenčně podchytit.

Sledování osob

V době nástupu komunistů do boje o moc na podzim 1947 vznikly v Praze dvě skupiny pověřené sledováním vybraných nekomunistických politiků. Sledování nabylo na intenzitě během únorového převratu a krátce po něm.

Ochrana těžby uranové rudy

Těžba uranové rudy na Jáchymovsku byla obnovena již v červnu 1945. Po nástupu komunistů k moci prudce vzrostla, s čímž souvisela potřeba dalších tisíců pracovních sil. Uvažovalo se také o výrazném navýšení počtu příslušníků Sboru národní bezpečnosti (SNB), především Státní bezpečnosti (StB).