Dějiny StB 1948-53 / Tajní spolupracovníci

(26. 10. 2026) – Po únorovém převratu došlo k výraznému rozvoji sítě tajných spolupracovníků – agentura začala být považována za „hlavní zbraň“ Státní bezpečnosti a jejímu budování byla věnována velká pozornost. Narůstal počet spolupracovníků, zlepšil se jejich výběr i řízení a byla jasně patrná snaha agenturní práci administrativně a evidenčně podchytit.

Pozornost se soustředila mimo jiné na vznikající ilegální skupiny a další aktivní odpůrce režimu, na bývalé funkcionáře nekomunistických stran, reemigranty, příslušníky československých vojenských jednotek na Západě, podnikatele, kulturní instituce, velké i střední zemědělce, respektive venkov obecně a mnoho dalších.

„Rychle narůstal počet spolupracovníků zverbovaných s použitím nátlakových metod.“

Rychle narůstal počet spolupracovníků zverbovaných s použitím nátlakových metod. Vznikla nová typologie druhů spolupracovníků, jako agent, šéfagent, důvěrný pramen, stálý informátor apod., která se často měnila. Výběr spolupracovníků probíhal náhodně (na základě příležitosti) nebo cíleně (na základě potřeby). Po prověření budoucího tajného spolupracovníka následovala další fáze – schválení, příprava a provedení vlastního „vázacího aktu“ (později nazývaného také „verbovka“), během něhož se vytipovaný člověk dozvěděl, že se od něj spolupráce očekává a následně ji závazně přijal, nebo odmítl (pro tento případ měl být připravený kompromitující materiál). K samotnému vázacímu pohovoru většinou docházelo ve vhodné kanceláři v budově Státní bezpečnosti.

Od přelomu let 1948 a 1949 bylo stanoveno, že každý spolupracovník bude mít dvě krycí jména. První z nich si mohl zvolit sám a používal ho k podepisování jím sepsaných zpráv. Druhé sloužilo (spolu se značkou spolupracovníka) pro jeho označování ve vnitřní komunikaci StB a spolupracovník je neznal. Později, nejspíše od konce roku 1951, došlo ke splynutí těchto dvou jmen do jediného. Spolupracovník si ho mohl zvolit podle vlastního uvážení a sloužilo jak pro administrativní účely Státní bezpečnosti, tak jako jeho podpis. O celkovém počtu tajných spolupracovníků celé Státní bezpečnosti jsme poprvé informováni až k 1. červenci 1954, kdy dosáhl celkem 24 480 osob.

PŘIPRAVIL: MILAN BÁRTA

Popisky k fotografiím a dokumentům:

Foto nahoře: Tajně pořízené záběry z vázání tajného spolupracovníka na KV StB České Budějovice, 7. 8. 1953.
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, f. TS/CB, sign. 22ČB

Foto vlevo: Slib tajného spolupracovníka
Zdroj: ABS, f. Hlavní správa rozvědky – svazky, sv. reg. č. 20119

Foto vpravo: Na tajně pořízené fotografii podepisuje spolupráci řecký emigrant Kostas Timiopulos, 30. 9. 1953
Zdroj: ABS, f. TS/MV, sign. TS-720867 MV

Státní bezpečnost (StB) představuje instituci, která u nás svým charakterem a působením neměla a nemá v problematice ochrany státu obdoby. Dějiny StB v Československu po druhé světové válce lze pak rozdělit do několika časových období: 1945–1948, 1948–1953, 1953–1968 a 1969–1989. Ústav pro studium totalitních režimů v brzké době uvede v koedici s vydavatelstvím Academia na knižní trh Dějiny Státní bezpečnosti v Československu 1948–1953. Jedná se o druhý díl tetralogie věnované historii tajné politické policie v letech 1945-1989. Celé souborné dílo představuje syntézu archivního výzkumu a výsledku práce desítek historiků na poli organizace a fungování Státní bezpečnosti v době nejtvrdšího teroru, kdy v rámci režimu získala mimořádně silné postavení, dosáhla největšího vlivu a byla vnímána jako ústřední opora komunistického režimu. Kniha představí i dosud opomíjené útvary, jako ochranu stranických a ústavních činitelů, správu pasů a víz nebo státobezpečnostní archiv. Součástí jsou rovněž kapitoly věnované navázání StB na stranické struktury, vzdělávání příslušníků či zasazení do mezinárodního kontextu.