Dějiny StB 1948-53 / Sledování osob
(1. 11. 2026) – V době nástupu komunistů do boje o moc na podzim 1947 vznikly v Praze dvě skupiny pověřené sledováním vybraných nekomunistických politiků. Sledování nabylo na intenzitě během únorového převratu a krátce po něm. Tyto v podstatě ad hoc akce nebyly řádně připravené, takovéto sledování tak spíše připomínalo střežení.
V souvislosti s nástupem perzekucí proti skutečným i potencionálním protivníkům nabývalo sledování rychle na významu. V rámci rozsáhlé reorganizace bezpečnostního aparátu na konci roku 1948 vznikl i první samostatný útvar, který se zabýval výlučně sledováním. Rychle se zvyšovaly počty příslušníků, kteří se sledování věnovali. Velký vliv na činnost a organizaci sledovačky měl sovětský poradce Kuzmin. Počáteční chaos a zaměření na kvantitu postupně získávaly organizovanou podobu.
„Sektor se na počátku 50. let velkou měrou podílel na nezákonnostech Státní bezpečnosti, například na akci Kámen.“
Sektor se na počátku 50. let velkou měrou podílel na nezákonnostech Státní bezpečnosti, například na akci „Kámen“, sledování a zatýkání vysokých funkcionářů komunistické strany stejně jako velitelských kádrů bezpečnostního aparátu, kteří byli pozatýkáni na počátku února 1951. V době vrcholných procesů totiž znamenal zájem sledovačky – velmi často snadno zjistitelný – předehru k zatčení. V některých případech to sledovaní neunesli a spáchali sebevraždu, jako například Svatopluk Rada, ředitel Ústřední báňské správy na ministerstvu průmyslu.
Vedle toho se příslušníci sledovačky výraznou měrou podíleli na střežení západních zastupitelských úřadů, jejich zaměstnanců a návštěvníků z řad vízových cizinců i čs. občanů, zaznamenávali se příchody/odchody a příjezdy/odjezdy, případně popisy návštěvníků. V říjnu 1953 vznikla VII. správa MV (správa sledování) s celkem 442 příslušníky, která (byť s jiným číselným označením) fungovala až do února 1990.
PŘIPRAVIL: MILAN BÁRTA
Popisky k fotografiím a dokumentům:
Foto nahoře a vlevo: Záběry z tajného sledování Zikmunda Konečného, odborového ředitele Státní banky Československé, 8. až 14. 7. 1950
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, f. 310, sign. 310-72-2
Foto vpravo: Hudební skladatel F. A. Dvorský se svou manželkou, 14. 7. 1953
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, f. Hlavní správa rozvědky – svazky, sv. reg. č. 20119
 Státní bezpečnost (StB) představuje instituci, která u nás svým charakterem a působením neměla a nemá v problematice ochrany státu obdoby. Dějiny StB v Československu po druhé světové válce lze pak rozdělit do několika časových období: 1945–1948, 1948–1953, 1953–1968 a 1969–1989. Ústav pro studium totalitních režimů v brzké době uvede v koedici s vydavatelstvím Academia na knižní trh Dějiny Státní bezpečnosti v Československu 1948–1953. Jedná se o druhý díl tetralogie věnované historii tajné politické policie v letech 1945-1989.
Celé souborné dílo představuje syntézu archivního výzkumu a výsledku práce desítek historiků na poli organizace a fungování Státní bezpečnosti v době nejtvrdšího teroru, kdy v rámci režimu získala mimořádně silné postavení, dosáhla největšího vlivu a byla vnímána jako ústřední opora komunistického režimu. Kniha představí i dosud opomíjené útvary, jako ochranu stranických a ústavních činitelů, správu pasů a víz nebo státobezpečnostní archiv. Součástí jsou rovněž kapitoly věnované navázání StB na stranické struktury, vzdělávání příslušníků či zasazení do mezinárodního kontextu. |