Kněz, básník a grafik Mgr. Rostislav Valušek se narodil 18. června 1946 v Olomouci. Otec Augustin byl živnostník, matka Emílie, roz. Konečná, se starala o domácnost. V dětství jej kromě rodičů zásadně ovlivnila babička, díky níž objevoval nejenom víru, od založení byla praktikující členkou Církve československé husitské (CČSH), ale i umění a život vůbec. Základní devítiletou školu navštěvoval v letech 1952–1961. V této době byl jeho život paralelně ovlivňován i výchovou v nedělní škole CČSH, kam pravidelně docházel. Po absolvování základní devítileté školy se u strýce vyučil zámečníkem. Několikrát se neúspěšně hlásil na uměleckou školu a v roce 1964 byl povolán na základní vojenskou službu. Po srpnu 1968 emigroval do SRN. Přestože zde byl přijat na grafickou školu, rozhodl se po vnitřním boji k návratu do vlasti a ke studiu bohosloví. V roce 1969 byl přijat na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Studia bohosloví a církev se mu měly stát jakýmsi místem spočinutí. Asi po roce úspěšného studia se však dostavilo rozčarování z poměrů na fakultě i v církvi a jeho touha stát se knězem byla značně otřesena. I díky vnitřnímu duchovnímu zážitku, který mohl prožít, nakonec studia v roce 1974 dokončil. V tomto období se jeho životní cesta ubírala již více směry. V Olomouci se během studia bohosloví začal věnovat vydávání samizdatu a vlastní umělecké tvorbě. V roce 1972 se událo osudové setkání s Petrem Mikešem, ze kterého vznikla mnohaletá spolupráce na vydávání samizdatové řady Texty přátel. Bibliografie Textů přátel čítá za léta své existence bezmála na 300 titulů. Kromě olomouckého triumvirátu Petr Mikeš, Eduard Zacha a Rostislav Valušek spolupracoval na vydávání samizdatové edice i brněnský okruh: Jiří Kuběna, Jaroslav Frič, Josef Šafařík, Pavel Švanda a další. Z popudu Jiřího Kuběny se Rostislav Valušek od roku 1974 podílel na pořádání literárních večerů Šlépěje v okně. Jeho přínos pro moravský samizdat spočíval zejména v opisovačské, editorské, výtvarné a knihvazačské práci. Jeho nejvýznamnějším samostatným počinem bylo vydávání literárního a výtvarného sborníku Enato. Od roku 1984 vyšlo postupně devět svazků tohoto sborníku, který tvůrce doprovázel vlastními grafickými listy. Vedle vydávání samizdatu a vlastní umělecké tvorby udržoval kontakty s „podzemními“ pražskými uměleckými kruhy. V Praze se setkával například s manželi Danou a Jiřím Němcovými nebo Věrou Jirousovou. Po zmínění Valuškova jména, spolu s dalšími autory, ve známém projevu Vasila Biľaka na Sjezdu československých spisovatelů v roce 1977, se o něj začala intenzivněji zajímat Státní bezpečnost (StB). Po dobu téměř jednoho roku byl opakovaně vyslýchán, vydírán a přemlouván ke spolupráci. Po neúspěšných „námluvách“ vyvrcholily snahy StB vykonstruovaným procesem, ve kterém byl spolu s dalšími osobami obviněn z hanobení republiky. Soud jej nakonec odsoudil k devíti měsícům podmíněně s odkladem na dva roky. Farářská služba byla Rostislavu Valuškovi zapovězena až do roku 1989. Vysvěcen na kněze byl v CČSH po ročních peripetiích v září 1975. Potřebný státní souhlas pro výkon duchovenské služby se pokoušel postupně získat ve všech diecézích této církve. Krátce uspěl jen v pražské diecézi, kde byl však „uklizen“ na vesnickou faru do Lužné a po několika dnech mu byl státní souhlas opět odebrán. Nový pokus Rostislav Valušek učinil v roce 1977, ale opět neúspěšně. Přesto jako vysvěcený kněz příležitostně působil. Do farářské služby mohl oficiálně nastoupit až v roce 1989. Do dnešních dnů slouží jako farář Církve československé husitské v Horce na Moravě. Během svého života vystřídal Rostislav Valušek několik dělnických povolání: topič, zaměstnanec vlakové pošty, skladník, kulisák a v letech 1979–1989 měřič u hydrologického průzkumu. V roce 1983 se oženil. S manželkou Marcelou vychovali dvě děti: Honzu a Annu. Do roku 2010 vydal čtyři básnické sbírky spirituální poezie. Svůj život hodnotí spolu s Otokarem Březinou lakonicky: „Pane, za všechno díky“.