Radoslav Kutra se narodil 13. 3. 1925 v Holicích u Olomouce. Otec byl dělníkem a matka přivydělávala rodině na živobytí coby švadlena. Pamětník na hospodářskou krizi 30. let vzpomíná jako na dobu nouze, v níž ovšem rodina zažívala i drobné radosti. Mladý Radoslav se zajímal o hokej a byl také členem Sokola. Pokud jde o vztah k umění, nejvíce jej ovlivnil učitel výtvarné výchovy na měšťanské škole a profesor na středoškolské reálce. Přízeň však nacházel i u svého otce, který byl ze synova nadání nadšen a všemožně ho podporoval.

Po střední škole se Radoslav Kutra přihlásil na Akademii výtvarných umění a po přijetí zamířil do Prahy. Léta 1945–1948 popisuje jako dobu nadějí a svobodné společenské diskuse. K debatám docházelo i na AVU. Radoslav Kutra se coby křesťanský konvertita často přel se zastánci komunistických idejí. Během svého pobytu v Praze také navštěvoval přednášky, které se konaly v klášteře dominikánů, nebo docházel za spisovatelem Jaroslavem Durychem. Společenské postoje se začínajícímu malíři vymstily po únoru 1948, kdy byl na základě politických prověrek z akademie vyloučen. Jak podotýká, přitížil mu i fakt, že během školních debat vystoupil jeden z jeho kolegů z KSČ a konvertoval ke katolicismu. Po vyloučení z akademie se Radoslav Kutra vrátil do Olomouce, kde se příležitostně živil drobnou výtvarnou prací až do odchodu na vojnu. I když začínal v klasickém armádním oddílu, brzy byl zbaven zbraně a přesunut coby „nespolehlivý jedinec“ k Pomocným technickým praporům. Během této životní etapy poznal několik pracovních táborů, pracoval v dolech, a nebo pomáhal plnit výtvarné úkoly v rámci skupiny armádní politické propagace. Na dobu pobytu u takzvaných černých baronů však vzpomíná jako na čas dosti zajímavý a zážitkově pestrý. Jak říká, černí baroni byli díky pravidelné výplatě oproti běžným vojákům opravdu finančně zajištěnými jedinci… a důležitý byl také jejich pocit vnitřní svobody. Během pobytu u PTP (1950–1952) propukla v jednom z táborů epidemie žloutenky a Radoslav Kutra byl omylem označen za jednoho z pacientů. Na základě toho byl přesunut k pozemním stavbám a následně propuštěn na svobodu. Po návratu do rodného kraje nastoupil do podniku Sigma Lutín, kde působil v oddělení názorné agitace. Vedle pracovních povinností propagačního charakteru se malíř zabýval také tvorbou ex libris, které vytvářel i pro zákazníky v západních zemích. Stal se také členem Svazu výtvarných umělců, pročež pak mohl tvořit na volné noze. Olomoucký kulturní život té doby byl dosti pestrý. Zdejší malíři se pravidelně scházeli a přes různé světonázory utvářeli kolegiální společenství. Pan Kutra udržoval kontakty také s hlavním městem a zde se i proslavil. Stalo se tak vystavením kontroverzního obrazu s názvem Mateřství. Malba byla jedním z kritiků označena z formalistickou. I když se atmosféra ve společnosti během 60. let výrazně proměňovala, pan Kutra dodává, že jeho víra v úplnou demokratizaci společnosti byla opatrná. Důvodem byly i vzpomínky na maďarské události v 50. letech. V roce 1968 se malíři splnil jeden ze snů: byl přijat coby učitel na střední uměleckoprůmyslovou školu. Z toho důvodu část své činnosti přesunul do Uherského Hradiště. Tam jej v plodné tvorbě také zastihly události srpna 1968. Radoslav Kutra popisuje společenské vzedmutí a vlnu skutečné lidové demokracie, kterou vpád cizích vojsk vyvolal. Připomíná i následné opadnutí nadšení po návratu čs. politiků z Moskvy. Malíři bylo jasné, že po podpisech proti okupaci bude na výtvarné škole následovat podpisová akce pro její podporu, že nastane opět doba nesvobody a převlékání kabátů. I z toho důvodu se rozhodnul pro emigraci. Jelikož v dané době udržoval kontakty se švýcarským prostředím, zařídil si azyl v alpské zemi. Odcestoval tam se svými dvěma syny z prvního manželství, s novomanželkou a dcerou. Po příjezdu do Švýcarska byla českému malíři uspořádána velká výstava ve městě Solothurn a i díky jejímu úspěchu byl start do života v emigraci dobrý. Po ochladnutí nadšení vůči uprchlíkům z Československa, se však český malíř musel tvrdě snažit o zařazení do místní společnosti a výtvarné obce. Na základě zralé úvahy se rozhodnul pro samostatnou činnost a založení soukromé malířské školy Kunstseminar. Ta nakonec přesídlila do města Luzern a byla velmi úspěšná. Pan Kutra si díky tomu zajistil existenci a mohl pokračovat v nezávislé autorské tvorbě. I když se jeho synové záhy po příjezdu do Švýcarska rozhodli z rodinných důvodů k návratu do vlasti, pan Kutra s Československem nemohl udržovat pravidelnější kontakty. V emigraci zůstal se svou dcerou. V 80. letech se mu nadto podařilo získat švýcarské občanství. Kvůli tomu ovšem ztratil občanství československé, které pak znovu získal po roce 1989. Ke konci 80. let ovšem mohl již navštěvovat příbuzné v rodné vlasti. Po pádu komunistického režimu dostal Radoslav Kutra nabídku pedagogického působení v Brně. Tam také na FAVU v polovině 90. let působil. Brzy se však nadobro vrátil do Švýcarska, aby dále vedl Kunstseminar. Radoslav Kutra žije v Luzernu a vede kurzy malování na vlastní výtvarné škole.