Narodil se 1. prosince 1926 v Bolaticích na Hlučínsku. Po ukončení osmé třídy obecné školy se začal v roce 1940 učit zedníkem. Tehdy byl širší region Opavska již druhým rokem součástí nacistické Říše a místní obyvatelé byli považováni za říšské občany, na které se vztahovala nejen všechna práva ale i povinnosti spojené s tímto „privilegiem“. Už v roce 1940 se musel stát členem mládežnické organizace Hitlerjugend a o tři roky později nastoupit, stejně jako převážná většina místních mužů, povinnou vojenskou službu ve Wehrmachtu. Nejprve si ale ještě odbyl půlroční působení u Říšské pracovní služby na opevňovacích pracích v Německu a ve Francii. Poté absolvoval protiletecký výcvik a byl poslán k dělostřelecké baterii č. 2/665 do Rotterdamu. Po roční službě jej v září 1944 přidělili do Nisy k ženijní četě, jež byla v únoru 1945 nasazena na frontu u Poznaně. V dalších týdnech se pak zúčastnil ústupových bojů u Štětína i Vídně, kde byl 11. dubna 1945 lehce zraněn do levé ruky a levé nohy. Po základním ošetření v polním lazaretu byl převezen na doléčení do nemocnice na Karlově náměstí v Praze. Po vypuknutí Pražského povstání byli zranění němečtí vojáci přemístěni do Dejvic, kde Michalík 10. května 1945 padli do sovětského zajetí. Po několika dnech byli váleční zajatci odvedeni z Prahy, aby po náročném pochodu nakonec skončili v provizorním zajateckém táboře v Teplicích-Šanově. Zhruba po měsíci byl společně s dalšími vybrán do transportu a deportován do Sovětského svazu. Během svého pětiletého věznění prošel několika zajateckými tábory v okolí Moskvy – Katuar, Dolgoprudnaya či Marfino. Němečtí váleční zajatci zde pracovali v továrně na výrobu cihel, stavěli užitkové budovy, sváželi dřevo apod. Ze sovětského zajetí se do rodných Bolatic vrátil 25. února 1950. Musel si ještě odsloužit několik měsíců základní vojenské služby v československé armádě. Později se oženil a až do důchodu pracoval jako stavební mistr na Ostravsku a Opavsku.