Bedřich Seliger se narodil 19. června 1920 v Prostějově do židovské rodiny. Jeho otec se živil jako obchodník s konfekcí, matka zůstala se třemi dětmi v domácnosti. Po obecné škole nastoupil na prostějovské gymnázium, kde v roce 1938 odmaturoval. Již během gymnaziálních studií se zapojil do činnosti socialistické mládeže a se svými spolužáky dokonce utvořili neformální socialistický spolek. Společně se scházeli ještě i po vzniku protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939. I když se Bedřichovi rodiče usilovně snažili dostat svého syna z Protektorátu do Anglie, k odjezdu nakonec nedošlo. Kvůli falešnému obvinění, že doma přechovává marxistickou literaturu, byl Bedřich Seliger již začátkem října 1939 zatčen a odvezen do věznice na Špilberku. Po dvou měsících jej společně s dalšími židovskými vězni deportovali do Ostravy. Tam byli připojeni k druhému ostravskému transportu směřujícímu do Niska nad Sanem, na východ Němci okupované části Polska, kde měl vzniknout první koncentrační tábor pro Židy. Ještě v průběhu příprav celé „niské akce“ ale bylo rozhodnuto o jejím zrušení, a proto byla většina deportovaných Židů okamžitě vyhnána k nedaleké německo-sovětské hranici. V provizorním táboře, který střežili vojáci wehrmachtu, zůstalo jen několik stovek vybraných vězňů, včetně Bedřicha Seligera. V prosinci 1939 se mu podařilo společně s dalšími pěti vězni z tábora utéct a přejít ilegálně přes nedalekou hranici na sovětské území. Bedřich Seliger se nakonec dostal až do Lvova, kde v té době žilo již několik tisíc uprchlíků. Na rozdíl od většiny z nich měl ale to štěstí, že mu bylo uděleno pracovní povolení a našel si práci v pekárně v nedalekém Bolechově. Tím pádem mu nehrozilo jako většině uprchlíků zatčení a následná deportace do sibiřských pracovních lágrů. Po německém útoku na SSSR v červnu 1941 byl ale s dalšími civilisty evakuován před postupující frontou až do Taškentu v Uzbekistánu, kde několik měsíců pracoval v sovchoze. Koncem roku 1941 se ale dočetl v novinách, že se v Buzuluku tvoří československá vojenská jednotka a ihned se do ní rozhodl vstoupit – dokonce byl jedním z prvních šesti vojáků, kteří se v Buzuluku hlásili. V dalším průběhu války prošel jako velitel minometného družstva celým tažením naší východní jednotky (celkem byl třikrát zraněn), v bojích o Dukelský průsmyk pak velel minometné rotě. Během války zahynula celá jeho rodina v nacistických vyhlazovacích táborech. Až do roku 1947 byl Bedřich Seliger zaměstnán na sborovém velitelství v Olomouci, po odchodu z armády se usadil v Teplicích a působil ve vedoucích funkcích v krajkářské a textilní výrobě a ve sklárnách v západních a severních Čechách. Bedřich Seliger zemřel 27. listopadu 2012.