Narodil se 14. ledna 1929 v Mladé Boleslavi. Otec pracoval jako zámečník v národním podniku Automobilové závody (AZNP) a matka byla v domácnosti. Zároveň měli i malé hospodářství. Po měšťanské škole nastoupil v roce 1943 na Vyšší průmyslovou školu stavební v Mladé Boleslavi. Na podzim roku 1944 ale Němci školu zavřeli, přeměnili ji na vojenský lazaret a její žáky nasadili na nucené práce do Škodových závodů, kde se tehdy vyráběly motory pro německé tanky. Po válce se Zdeněk Klíbr znovu vrátil na stavební školu, kde v roce 1947 úspěšně odmaturoval. Následně nastoupil u soukromé stavitelské firmy Ing. Karel Pokorný v Mladé Boleslavi jako stavitelský asistent. Po znárodnění stavebních firem v roce 1948 přešel na stejnou pracovní pozici u n. p. Pragostav. Ani po únoru 1948 se nepřestal pohybovat mezi mládeží, která obdivovala západní způsob života a nesouhlasila s novým komunistickým režimem, který stále tvrději perzekvoval své odpůrce. Aby nezůstalo pouze u slov, rozhodl se proti němu ještě se svými dvěma přáteli vystoupit. Nejdříve rozšiřovali na Mladoboleslavsku protikomunistické letáky, na jaře roku 1950 se pak odhodlali k daleko riskantnějšímu činu, který měl zastrašit místní komunistické funkcionáře. Od Ing. Jenše, jednoho z bývalých majitelů stavební firmy Pokorný, se jim podařilo sehnat trhavinu a 18. května 1950 pak vyhodili do povětří redakci Rudého práva v Mladé Boleslavi. Nálož na kliku od dveří redakce připevnil právě Zdeněk Klíbr. Následným výbuchem byla redakce zcela zdemolována. I když se okamžitě po výbuchu rozjelo vyšetřování, nepodařilo se bezpečnostním složkám ani po několika měsících najít pachatele. Zdeněk Klíbr proto na podzim 1950 nastoupil na vojnu a po jejím ukončení znovu začal pracovat jako stavitelský asistent u Průmstavu v Komárově u Hořovic. Nakonec ale neměl takové štěstí, jejich čin byl prozrazen začátkem roku 1953. Bývalá manželka jednoho z Klíbrových „kompliců“ Ivana Sovy se tímto způsobem pomstila po rozvodu svému exmanželovi. K jejich zatčení tedy došlo až po téměř třech letech – 13. března 1953. Vyšetřování probíhalo téměř šest měsíců v hlavním sídle StB v Bartolomějské ulici v Praze. Soud se skupinou Klíbr a spol. se konal 13. října 1953 u Krajského soudu v Praze. Zdeněk Klíbr byl nakonec odsouzen k trestu 12 let, Jan Dubický 10 let a Ivan Sova 8 let odnětí svobody za trestný čin sdružování proti státu a trestný čin účasti na trestném činu obecně nebezpečného užívání třaskavin (tento trestný čin byl posuzován podle zákona z roku 1852!). V rozsudku mj. dále stálo, že: „všichni tři obdivovali slepě americký způsob života“. Po soudu odvezli odsouzené do pankrácké věznice a v listopadu 1953 na Jáchymov. Zdeněk Klíbr se ocitl na táboře Rovnost, kde pracoval jako pomocník rubače. Po čtyřech letech ho převezli do věznice na Pankráci. Zde byl zaměstnán v plánovacím středisku, který zpracovával projekty pro Jáchymovské doly. Na podzim 1958 byl odsud předčasně propuštěn. Poté se vrátil do Mladé Boleslavi a živil se jako zedník. Po roce pak odešel do Sokolova, kde pracoval na pozici stavbyvedoucího. Tomuto povolání zůstal věrný až do důchodu.