Zdena Mašínová se narodila 7. listopadu 1933 v Praze jako nejmladší ze tří dětí majora a bývalého ruského legionáře Josefa Mašína a jeho manželky Zdeny. Matka pracovala ve firmě svého otce jako geometr. Otce, který odešel po nacistické okupaci Československa do ilegality (byl jedním ze zakládajících členů tajné vojenské odbojové organizace Obrana národa a v jejím rámci známé zpravodajské skupiny Tři králové spolu s J. Balabánem a V. Morávkem), vídala pouze při občasných tajných nočních návratech. Pplk. Josef Mašín byl nakonec v květnu 1941 gestapem dopaden a v červnu následujícího roku na kobyliské střelnici popraven. Rodina byla přinucena opustit Prahu a odstěhovat se do Poděbrad. Během války byla vězněna i Zdenina matka a strýc, štábní kapitán Ctibor Novák. Od mládí trpěla Zdena vrozenou chorobou dolních končetin – značnou část dětství proto strávila na různých klinikách. V roce 1946, jako třináctiletá, odešla za babičkou Emmou do Jeseníku, kde její strýc organizoval odsun Němců. Matka zůstala s bratry Ctiradem a Josefem v Poděbradech. V Jeseníku pokračovala ve studiu na místním reálném gymnáziu. Po nástupu komunistů byl její rodině zabaven téměř veškerý majetek a začátkem 50. let musela celá rodina opustit Poděbrady a přestěhovat se do polorozbořeného objektu v obci Činěves. V letech 1951 až 1953 vystudovala Zdena Vyšší zdravotnickou školu v Olomouci a v létě 1953 nastoupila jako laborantka na zdejší krajské hygienické stanici. V té době již byli její bratři plně zapojeni do protikomunistického odboje. Ona sama se na odbojové činnosti svých bratrů nepodílela, pouze tušila, že se v ní angažují – během roku 1953 ji několikrát navštívili a sušili si u ní i hořáky, které použili při zapalování stohů slámy na Prostějovsku. Na podzim roku 1953 utekli oba bratři za známých okolností na Západ. Dne 26. listopadu 1953 byla Zdena Mašínová zatčena v Olomouci a následujících několik měsíců strávila na samotce ve věznicích v Olomouci a Praze-Ruzyni. Denně byla podrobována výslechům. Zatčeni byli i její nebližší – matka a strýc. Na jaře 1954 ji sice propustili na svobodu, ale Státní bezpečnost ji i nadále bedlivě sledovala (často i prostřednictvím agentů z řad nejbližších přátel). Matku mezitím komunisté odsoudili za spoluúčast na zločinném spiknutí proti republice k 25 letům odnětí svobody a strýce dokonce k trestu smrti. V roce 1955 byl Ctibor Novák popraven a v roce 1956 zemřela ve vězení i těžce nemocná Zdena Mašínová starší. Za celou dobu jejího věznění ji mohla dcera navštívit pouze dvakrát, a to ještě za velmi zpřísněných podmínek. I v následujících letech byla Zdena komunistickým režimem neustále perzekvována. V roce 1957 se přestěhovala z Olomouce do Prahy, kde mohla pracovat pouze jako myčka laboratorního skla v laboratořích pražských poliklinik. S bratry udržovala řadu let kontakt především prostřednictvím pošty. V březnu 1969 se jí podařilo odjet na zájezd do tehdejší NDR. Součástí zájezdu byla i krátká zastávka v Dánsku, kde se po šestnácti letech osobně setkala s bratrem Josefem. I přes možnost emigrace se vrátila zpět do Československa. Už kvůli své nemocné babičce a také kvůli Rudolfu Martinovi, za kterého se v roce 1973 provdala. V 80. letech pak spolu žili v Konstantinových Lázních v západních Čechách. V 90. letech se Zdena Mašínová věnovala bádání v archivech, v roce 1994 pak dosáhla plné rehabilitace své matky a strýce. Po listopadu 1989 obdržela státní vyznamenání (Medaile předsedy vlády, Řád TGM) a významně se angažovala ve známém případu Vladimíra Hučína. Dnes žije v Olomouci.