Karel Vysloužil se narodil 24. ledna 1927 v Čelčicích u Prostějova coby čtvrté dítě v pořadí. Všechny jeho tři sestry předtím bohužel zemřely. Pamětník pochází z rolnické rodiny, která obhospodařovala čtrnáct hektarů polností. K zemědělství měl tedy od dětství blízko; jak sám říká, v tomto ohledu jej inspirovala především činorodá nátura jeho dědečka, který se o rozvoj rodinného hospodářství zasloužil nejvíce. Mladý Karel měl však blízko taktéž k literatuře a písmáctví. Vlastní mu byl také administrativní talent. Přesto nakonec zvolil studium technických oborů. Po absolutoriu na reálce a předčasné smrti otce bylo potřeba zastat rodinné povinnosti, a tak se Karel v roce 1945 ujal hospodářství. Toužil sice po dalším studiu, ale nebylo zbytí. Tři roky se tak mladý muž staral o rodinné polnosti a dařilo se mu. Ve své rodné vsi žil až do doby, kdy se seznámil se svou nastávající manželkou Jitřenkou. Okolnosti jejich nečekaného seznámení na Svatém Hostýně mají takřka románový charakter. Faktem je, oba mladí lidé se doslova pár hodin po prvním setkání rozhodli ke společné cestě životem. Jelikož Jitřenka pocházela ze Vsetína, Karel se odhodlal zanechat hospodaření a odstěhovat se z Hané na Valašsko. Svatba proběhla 18. září 1948 a novomanželé pak spolu šťastně žili řadu měsíců. Jelikož v roce 1949 musel Karel Vysloužil nastoupit vojenskou službu, nastalo nutné odloučení. Celá věc se však velmi zkomplikovala.

Když v noci 9. října 1949 přišli do kasáren příslušníci státní bezpečnosti, Karel už spal. Následovalo probuzení, zatčení a transport do vazební věznice v Olomouci, kde si vojín pobyl několik měsíců. Následovalo vyšetřování a výslechy. Jak pamětník připomíná, pobyt na cele s řadou dalších vězňů byl těžký. Ještě obtížnějšími se jevily záludné výslechy, které musel průběžně podstupovat. Od mírného tónu vyšetřovatelé postupně přecházeli k nátlaku a fyzickému napadání. Vězeň zprvu netušil, čeho se mohl dopustit, ale časem celá věc vytanula na povrch. Důvodem jeho zatčení byl jeho podíl na „diverzantské“ akci, kterou se svými kamarády podniknul během jara 1948. Skupina mladíků sympatizujících s Čs. stranou lidovou začala po kraji tajně distribuovat letáky vyzývající k odporu proti sílící komunistické moci a obraně demokratických hodnot, a to způsobem volby prázdným lístkem při plánovaných celostátních volbách v roce 1948. Když byly některé z těchto návodů zachyceny policií, nastalo vyšetřovaní. Přestože se ukázalo, že Karel Vysloužil nebyl vedoucím skupiny, ale jen asistujícím, vyšetřovatelé se rozhodli obvinit z inspirátorství a vůdcovství právě jeho. Roli v tom hrála i Karlova přirozená inteligence, která jej k dané pozici předurčovala. Olomoucký proces přitom měl být jedním z prvních názorných případů likvidace protikomunistických skupin na Moravě. Ostatně v době, kdy se konal, paralelně probíhalo pražské líčení s Miladou Horákovou. Proces se skupinou Famo-o sice nedopadnul tak tragicky jako líčení s významnou poslankyní, ale řada jeho aktérů byla přesto odsouzena na dlouhá léta do žalářů nebo trestaneckých táborů. Karel Vysloužil dostal 24 let nepodmíněně. Jelikož se v té době rozšiřovala těžba uranu v Krušných Horách, mladý vězeň putoval na Jáchymovsko. Tam spolu s ostatními (mj. s dr. Antonínem Sumem a Miroslavem Dvořáčkem) pak fáral do dolů a těžil smolinec pro Sovětský svaz. Zmalomyslnět mu zabraňovala jen osobní víra v boží prozřetelnost a také silná láska k ženě Jitřence. Ta pro svou citlivost manželovým odloučením velmi strádala a sporé návštěvy v lágru toto nemohly zahladit. I panu Vysloužilovi pomáhala jen modlitba a víra v příznivější vývoj vnitrostátní politiky. Když byly v 50. letech otevřeny doly také na Příbramsku, Karel Vysloužil byl přeložen na tábor Vojna. Povzbuzení tak nábožensky založený vězeň spatřoval alespoň v možnosti pobytu poblíž poutního místa Svatá Hora. Jak vzpomíná, každý den chodil k místu, odkud bylo vidět na vzdálené věže chrámu. To aby se pomodlil za uzdravení ženy Jitřenky a brzký návrat domů. Když v druhé polovině 50. let došlo k politickému „tání“ určité procento politických vězňů bylo propuštěno. Do této šťastné skupiny se dostal i Karel Vysloužil. Jak podotýká, bylo to o fous. Po nástupu Antonína Novotného totiž došlo k opětovnému utužení poměrů. V roce 1958 se naštěstí pamětník ještě mohl vrátit za svou ženou a příbuznými do Vsetína. Bylo to po stech měsících věznění, z čehož v souhrnu dva roky prožil v samotkách. Šedesátá léta byla pro Karla Vysloužila dobou poklidného rodinného života a realizace v různých zaměstnáních. Pro vrozenou pečlivost a pracovitost byl pamětník v různých pracovních kolektivech oblíbený, pročež i jeho vězeňská minulost ustupovala do pozadí. Existovaly sice snahy o jeho pracovní diskriminaci, ale nadřízení se jej zastávali. Pozoruhodné je, že jednou mu takto pomohla přímo předsedkyně vsetínské organizace KSČ. Přesto všechno pan Vysloužil zůstával spíše outsiderem. Měl odbojnou povahu a snažil se pojmenovávat věci pravým jménem. Postupem času se začal projevovat i literárně a během 80. let rozvinul vlastní básnický talent. Snahu sdělovat své pocity a názory touto formou po roce 1989 rozšířila také možnost veřejného působení. Nejenže nastala doba publikační svobody, ale i volného politického života. Pan Vysloužil se angažoval především v komunální politice. Stal se členem zastupitelstva města Vsetína a prosazoval protikorupční zásahy. I z toho důvodu se jej řada dalších regionálních politiků snažila omezovat. Znechucen politickými šarvátkami a různými soudními procesy se pamětník postupně z místní politiky stáhnul a na stáří se začal cele věnovat literární činnosti. Za poslední léta Karel Vysloužil vydal ve vlastním nákladu řadu básnických sbírek a založil miničasopis poezie Hlas pasínku. Jak sám říká, naději do budoucna spatřuje v mladé generaci, a proto se snaží o svých zkušenostech a názorech na svět promlouvat především k ní. Pamětník zesnul 27.10.2015.