Josef Vít se narodil v roce 1942 v obci Lhotky u Náchoda do rodiny místního hostinského Josefa Víta st. Jeho matka Marie Řezníčková pocházela z rodiny sedláka Josefa Řezníčka z Litoboře. Kromě hostince provozovali Vítovi ve Lhotkách ještě menší obchod se smíšeným zbožím a obhospodařovali 3,5 ha přilehlé zemědělské půdy. Josef Vít st. se politicky nikdy výrazně neangažoval, v prvních poválečných letech však nejvíce sympatizoval s Národními socialisty. Po komunistickém puči v únoru 1948 se také na Náchodsku začalo se združstevňováním. Podobně jako v dalších částech Československa, ani v několika místních obcích neprobíhalo zakládání družstev tak hladce, jak si místní a okresní funkcionáři představovali. Rovněž ve Lhotkách se někteří sedláci stavěli k dalšímu postupu kolektivizace značně váhavě. Vůdčí osobností jakéhosi „odporu“ proti založení družstva III. typu byl právě Josef Vít st. Svým odmítavým postojem si brzy znepřátelil místní komunisty, kteří mu postupně začali ztrpčovat život – nemohl kupovat pivo v náchodském pivovaře, hrozili mu vystěhováním apod. Přes všechny výhružky však prozatím nic nenasvědčovalo blížící se rodinné tragédii. V polovině prosince 1951 se v nedaleké obci Litoboř, která byla známa jako jedno z nejzarputilejších středisek odporu vůči kolektivizaci, začal vyskytovat neznámý muž vydávající se za agenta vyslaného ze Západu. Miloslav Stejskal (jak znělo agentovo pravé jméno) měl podle vlastních slov za úkol zastrašovat a odzbrojovat nejagilnější komunistické funkcionáře na Náchodsku. V Litoboři si brzy získal sympatie několika místních sedláků, kteří mu pomáhali s obživou. V dalších dnech pak skutečně odzbrojil několik komunistických funkcionářů v nedalekém Žernově a Mezilečí. Tím však jeho protirežimní aktivity neskončily a vzápětí se začal připravovat na další akci. Svou úlohu v ní měl tentokrát sehrát i Josef Vít, kterého jedno jediné krátké setkání se Stejskalem stálo život. Dne 26. prosince 1951 jej totiž v hostinci navštívil jeho švagr Josef Řezníček z Litoboře právě v doprovodu Miloslava Stejskala. Onen večer měli namířeno do Náchoda, kde chtěl Stejskal „postrašit“ místního zemědělského referenta Antonína Hodovala. Při krátké návštěvě se Víta pravděpodobně vyptával nejen na Hodovalovo bydliště, ale i na předsedu MNV ve Lhotkách Jaroslava Hofmana. Stejskal s Řezníčkem následně pokračovali do Náchoda. O účelu celé „zastrašovací“ akce měl však jasno pouze Stejskal. V jednom z náchodských hostinců nakonec Hodovala několikrát postřelil. Na zpáteční cestě do Litoboře se znovu zastavili ve Lhotkách za Vítem, který Stejskalovi ukázal bydliště Jaroslava Hofmana. Při následném dobývání do jeho domu Stejskal pro změnu postřelil Hofmanovu manželku. A právě v tuto chvíli se začala odehrávat tragédie rodiny Vítových. O dva dny později už byl Josef Vít st., jeho švagr Josef Řezníček a další litobořští občané zatčeni. Údajný agent Stejskal byl zastřelen při přestřelce na Řezníčkově statku. Po surovém vyšetřování ve vazbě v Hradci Králové donutili vyšetřovatelé všechny zatčené k přiznání k „účasti na teroristických činech“. V zinscenovaném veřejném procesu, který se odehrál v náchodském hotelu Beránek koncem ledna 1952, byl pak Josef Vít st. ještě se třemi dalšími spoluobžalovanými (včetně švagra Josefa Řezníčka) odsouzen pro velezradu k trestu smrti. V červnu téhož roku byl popraven v pražské věznici na Pankráci. Jeho smrtí represe vůči rodině Vítových zdaleka neskončily. Měsíc po manželově popravě byla na dva a půl roku odnětí svobody odsouzena i jeho manželka Marie Vítová. Přes silný odpor prarodičů odvezli malého Josefa i s mladším bratrem Jiřím do dětského domova v Jaroměři. Odsud si je mohla matka odvést až poté, co byla po roce věznění propuštěna na podmínku. Společně s dětmi se pak vrátila ke své matce do Litoboře, kde v dalších letech pracovala v JZD. Josefu Vítovi ml. se nakonec podařilo vystudovat Střední zemědělskou školu v Olomouci. Následně dostal umístěnku do Náchoda-Bělovse, kde působil jako šéf živočišné výroby. Určitou dobu pracoval také na dráze. Své blízké se pokoušel rehabilitovat již v roce 1968, avšak k přezkoumání případu došlo před krajským soudem až v březnu 1971. V období nastupující normalizace byly všechny podobné pokusy předem odsouzeny k neúspěchu. Na otcovu a strýcovu rehabilitaci si tak musel počkat až do 90. let. Josefa Víta st. i Josefa Řezníčka nakonec rehabilitovalo rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 1991. Josef Vít ml. dnes žije ve Lhotkách a provozuje hostinec, který kdysi patřil jeho otci.