Jan Pavelka se narodil 24. července 1947 v Brně a mládí prožil ve Svitavách. Od malička měl problém s respektováním jakýchkoli autorit, ve třetí třídě odmítl vstoupit do pionýra, později do ČSM. Odmaturoval v Litomyšli a hlásil se na psychologii na FF UK. Uspěl až na druhý pokus v roce 1966, když měl již praxi vychovatele z dětského domova. Po okupaci v srpnu roku 1968 bylo Pavelkovi jasné, že další studium nemá smysl. V roce 1970 ho z univerzity vyhodili. Vojně se chtěl za každou cenu vyhnout, „zařídil“ si proto několik pobytů v blázinci, čímž se mu podařilo získat modrou knížku. S undergroundem se seznámil přes kamaráda Svatopluka Karáska v 70. letech. Pracoval s ním mimo jiné jako údržbář na hradě Houska, kde Karásek dělal kastelána. Později se Pavelka přestěhoval do Prahy, kde nakonec znovu zakotvil u Karáska v jeho „domečku“ v Košířích. Když bylo zveřejněno prohlášení Charty 77, nacházel se v nemocnici, ale Chartu podepsal vzápětí po uzdravení ještě v roce 1977. Pracoval v Lidovém bytovém družstvu, kde se uchytilo mnoho disidentů, a vozil dokumenty Charty a další materiály na Svitavsko. Od roku 1978 byl členem VONS. Když se v roce 1978 oženil a narodil se mu syn, nátlak StB se začal stupňovat. V roce 1979 ho vyhodili ze zaměstnání. Nemohl najít novou práci, ale s pomocí své známé psychiatričky Jarmily Bělíkové získal na půl roku nemocenskou a uchýlil se s rodinou k rodičům do Svitav. Vyhrožování ale neustalo, naopak estébáci naznačovali, že by se dítěti mohlo něco přihodit. Pavelkovi se proto koncem roku 1979 rozhodli pro emigraci. Po vyřízení všech formalit se zřekli občanství a odjeli v březnu 1980 do Vídně. Na podzim pokračovali do New Yorku, kde se usadili. Pavelka pracoval v hotelu, prodával autobusy, byl i řidičem kamionu. V roce 1988 spoluorganizoval legendární turné kapely Půlnoc po USA. Nyní je v důchodu a žije střídavě v USA a Česku.