Otec Rudolf Jaroš byl správcem revíru v Seči u Prostějova, matka Albína, rozená Tetulová, pracovala v domácnosti. Obecnou a měšťanskou školu vychodila Rudolfa Jarošová v Hodoníně. Tři roky pokračovala ve studiu na rodinné škole rovněž v Hodoníně. Od roku 1935 provozovala v Hodoníně obchod z vlnou a přízí. V letech 1945–1948 byla společně s manželem členkou ČSNS. V Hodoníně zastávala funkci ve výboru místní organizace ČSNS, její manžel byl místopředsedou této organizace. V době zatčení byla zaměstnána jako vedoucí prodejny Gramofonových závodů Brno. Když se R. Veithové rozpadlo manželství, žila od roku 1948 ve společné domácnosti s Otakarem Jelínkem, který byl v září 1949 zatčen za protistátní činnost. Se svou rodinnou situací se svěřila své známé Melánii Klouparové, která ji při té příležitosti informovala o existenci ilegální skupiny v oblasti Dolních Bojanovic. Stejná osoba ji měla rovněž obeznámit s přípravami na zastřelení příslušníka StB Aloise Dyčky. Dne 12. ledna 1950 byla na R. Veithovou uvalena vazba. Vyšetřována byla v Uherském Hradišti. Samotný proces se skupinou „Vetejška Jaroslav a spol.“, do kterého byla Veithová zařazena, se konal ve dnech 20.–22. března 1950. Senátu Státního soudu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, prokuraturu zastupovali JUDr. Karel Čížek, Ludmila Biedermannová a Jaroslav Růžička. Hlavní líčení probíhalo za účasti předem vybraného publika přímo v Hodoníně. R. Veithová byla pro trestné činy velezrady a spoluviny na zločinu úkladné vraždy odsouzena k 25 letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 25 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Rehabilitována byla z rozhodnutí Krajského soudu v Brně v lednu 1991. Zároveň jí však byl ponechán tříletý zbytkový trest.