právník, národněsocialistický politik a člen národněsocialistické „politické šestky“ Narodil se jako starší syn úředníka ČSD Josefa Čupery a Marie, roz. Šebelové. Obecnou školu vychodil v Blansku, reálné gymnázium absolvoval v Brně, pak studoval Právnickou fakultu, kterou dokončil v roce 1932. První zaměstnání získal Josef Čupera u Okresního soudu v Brně, kde pracoval jako praktikant. Od tohoto soudu přešel do služeb magistrátu města Brna, kde pracoval až do roku 1940. Do roku 1944 učil na obchodní akademii v Brně. Poslední rok války strávil v letecké továrně v Tišnově. J. Čupera byl od roku 1931 organizován v ČSNS. V listopadu 1945 na výzvu župního výboru této strany v Brně nastoupil do funkce tajemníka poslaneckého klubu ČSNS. V této funkci setrval i po únoru 1948. Během první soukromé schůzky s Miladou Horákovou po únoru 1948 si vyměnili názory na angažovanost v „obrozené“ straně a J. Čupera byl pozván na další schůzku. Té se kromě Františka Dlouhého již účastnili všichni členové národněsocialistické „politické šestky“. V tomto neformálním politickém orgánu se J. Čupera staral o kontakty s členskou základnou strany. Oslovil několik bývalých poslanců, kteří měli zastávat pozice krajských důvěrníků strany. Dne 8. listopadu 1949 byl J. Čupera v Praze zatčen a převezen do vyšetřovací vazby v Ruzyni. Vyslýchán byl za použití fyzického i psychického týrání. Proces se skupinou „JUDr. Čupera a spol.“ se konal ve dnech 20.–21. června 1950 a byl jedním z procesů navazujících na monstrproces s „dr. Horákovou Miladou a spol.“. Státní soud v Praze, jehož senátu předsedal JUDr. Vojtěch Rudý, odsoudil J. Čuperu pro zločiny velezrady a vyzvědačství k doživotnímu těžkému žaláři, peněžitému trestu ve výši 20 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Leopoldov, Plzeň-Bory, Praha-věznice č. 2 a Valdice. Podmínečně propuštěn byl v roce 1963. Po propuštění pracoval jako účetní. V prosinci 1990 byl plně rehabilitován.