římskokatolický kněz, člen dominikánského řádu, teolog, básník, esejista a literární kritik Narodil se v bulharském Ruščuku Ing. Maxmiliánu Mayrovi a Klementině Braito. Rodiče se záhy rozešli a malý Josef odjel roku 1903 se služebnou Annou Merhautovou do Prahy. Zde vychodil pět tříd obecné školy a vystudoval akademické gymnázium. V roce 1915 vstoupil do dominikánského řádu v Olomouci a přijal řádové jméno Silvestr Maria. Po studiích filozofie v Olomouci pokračoval ve studiích v Římě na Papežské univerzitě – Angelicu. Po krátkém návratu do vlasti odjel studovat teologii do belgického Saulchoiru. V září 1922 byl vysvěcen na kněze. Po návratu z Belgie začal vyučovat filozofii. V roce 1926 založil a dále řídil filozofickou revue Na hlubinu. Koncem dvacátých let odjel do Říma, kde zakončil teologická studia doktorátem. Po návratu domů hojně překládal, publikoval teologické texty a vyvíjel editorskou činnost v olomoucké edici Krystal. Byl jmenován profesorem na řádovém učilišti dominikánů v Olomouci. Podílel se na českém překladu Summy theologické Tomáše Akvinského (6 sv., 1937–1940). Během okupace působil jako ředitel olomouckého kněžského semináře. K zatčení Silvestra Marii Braita došlo přímo v arcibiskupském paláci v Olomouci 16. března 1950. Podle vyšetřovacího protokolu Braito mluvil o potřebě bojovat proti marxismu-leninismu, o který se opíral poúnorový režim v ČSR. Toto konstatování se skutečně částečně odráželo v Braitových textech, kázáních i při setkávání s věřícími či přáteli. Během tvrdé vyšetřovací vazby v Praze-Ruzyni rovněž přiznal kontakty s katolickou informační službou v Paříži, které měl doručovat zprávy o situaci v ČSR. Silvestr Maria Braito byl zařazen do procesu s představiteli řádů „Machalka a spol.“. Předem připravené soudní přelíčení s touto skupinou se konalo ve dnech 31. března až 5. dubna 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák. Žalobci byli tři: JUDr. Karel Čížek, JUDr. Josef Urválek a JUDr. Ludmila Brožová. S. M. Braito byl za zločiny velezrady a vyzvědačství odsouzen k patnácti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 30 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Prošel věznicemi Praha-Pankrác, Mírov, Valdice a Leopoldov. Podmínečně propuštěn byl s podlomeným zdravím na rozsáhlou amnestii prezidenta republiky v květnu 1960. Zbývaly mu pouhé dva roky života. V roce 1993 byl z rozhodnutí Krajského soudu v Praze plně rehabilitován.