Narodil se 10. května 1930 v Josefově, okres Hodonín, v zemědělské rodině, měl sestru. Obecnou školu vychodil v rodišti, měšťanskou školu v Hodoníně. Zde také absolvoval dvouletou obchodní školu, kterou ukončil v roce 1948. Následně pracoval na hospodářství u rodičů. Byl členem Orla a koncem srpna roku 1948 se zúčastnil velké orelské pouti na Sv. Hostýně. Po únoru 1948 byla rodina perzekuována, otec byl ze dne na den zbaven funkce starosty obce a otcův bratranec, P. Petr Lekavý, který se velmi politicky angažoval v Lidové straně, odešel z obavy před zatčením do emigrace, za což si celá rodina vysloužila zájem StB. Dne 26. září 1948 byl Stanislav Lekavý zatčen v Břeclavi kvůli protikomunistickým letákům, které mu předal spolužák ze střední školy Otakar Bernátek. Byl vyšetřován v Břeclavi a v Brně na Cejlu, kde se setkal s dominikánem P. Jakubem Zemkem, který jej hodně ovlivnil při jeho cestě ke kněžství. Odsouzen byl 22. prosince 1948 v rámci sedmnáctičlenné skupiny převážně mladých lidí z Hodonínska Bernátek a spol. Státním soudem v Brně za zločin přípravy úkladů o republiku na 2 roky. Byl postupně vězněn ve věznici v Uherském Hradišti, v Plzni, v Dolním Jiřetíně a od prosince 1949 na Jáchymovsku na Svornosti a v trestaneckém táboře Mariánská. V Uherském Hradišti se setkal i s vyšetřovatelem Aloisem Grebeníčkem a viděl výsledky jeho brutality páchané na vězních. V době věznění na Borech byl kvůli motáku s kritikou komunistů, adresovanému P. Petru Lekavému do zahraničí, poslán na tři týdny do korekce, kde od kovových pout na rukou dostal v zápěstí otravu krve. V okamžicích blízkých smrti se intenzivně modlil a uvažoval o své životní cestě. Po propuštění z temnice zjistil, že mu zešedivěly vlasy, ale uzdravil se. Z vězení byl propuštěn 26. září 1950 a vrátil se domů k rodičům. Do dubna 1951 pracoval jako dělník v cihelně v Hodoníně. Od dubna 1951 do konce listopadu 1953 sloužil u PTP. Poté byl zaměstnán v různých profesích – např. ve skladu Ovoce a zeleniny v Kyjově. V roce 1957 ukončil maturitou studium na Jedenáctileté střední škole v Kyjově a pak se hlásil na teologickou fakultu v Litoměřicích. Nebyl však přijat, a navíc byl vyhozen z práce v Kyjově. Rok pracoval jako pomocný dělník v IGLE v Lužicích u Hodonína. Začátkem roku 1959 byl opakovaně vydírán StB a nucen ke spolupráci kvůli své snaze jít studovat teologii a také kvůli svému strýci P. Petru Lekavému, který se významně exponoval v exilu. Aby unikl StB, rozhodl se upustit od přání nastoupit studium teologie, které mu byla příslušníky StB za cenu spolupráce nabízeno, a uzavřel v listopadu 1959 sňatek s Jaromírou Šenkovou; manželství však ztroskotalo. V říjnu 1959 začal pracovat u firmy Pozemní stavby v Ostravě – nejdříve jako závozník a pak jako řidič nákladního vozidla. Ze zdravotních důvodů musel změnit zaměstnání – v říjnu v roce 1965 nastoupil jako údržbář na úpravně rudy a pak později jako samostatný referent – plánovač v Rudných dolech ve Zlatých Horách. V roce 1968 začal dálkově studovat na Teologické fakultě v Olomouci a po jejím zrušení v roce 1971 dokončil studia tajně u jednotlivých profesorů. V 70. letech byl v zaměstnání i v obci Janov, kde žil, sledován StB. V prosinci roku 1978 se civilně rozvedl. Prostřednictvím osob v rámci skryté církve byl dále povzbuzován ke kněžství a u P. Jakuba Zemka, svého spoluvězně absolvoval exercicie. Dne 22. července 1979 byl v Brně tajně vysvěcen v řeckokatolickém ritu tajným biskupem z okruhu Felixe Davídka Siardem Klementem. Jako tajně vysvěcený kněz samozřejmě nemohl počítat s nástupem do duchovní správy, ale měl poskytnout službu kněze nemocným a umírajícím lidem nebo tam, kde už nebyl kněz, aby posloužil svátostí smíření. V 80. letech se angažoval za osvobození katolických aktivistů Jiřího Šnajdra, který byl jako varhaník v roce 1983 vězněn za zpěv náboženských písní a četbu Bible s mladými lidmi, a Augustina Navrátila, zadržovaného protiprávně v psychiatrické léčebně kvůli petici požadující náboženskou svobodu. V roce 1990 odešel P. Stanislav Lekavý do starobního důchodu a podal si žádost k Církevnímu soudu k přezkoumání svého vstupu do manželství. V letech 1991–1998 pracoval jako pastorační asistent v sedmi farnostech na Osoblažsku. V roce 1998 bylo v Římě jeho manželství prohlášeno za nulitní a 25. září 1998 byl vysvěcen sub conditione v Ostravě v Katedrále Božského Spasitele na kněze římskokatolického ritu. Od 1. února 1999 byl ustanoven duchovním správcem poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor, kde dále působil. Byl aktivním členem Konfederace politických vězňů, zúčastňoval se besed a přednášek se studenty. Zemřel 18. ledna 2020.