Narodil se 25. listopadu 1919 v obci Vnorovy, okr. Hodonín, v rodině topiče. V rodné obci vychodil obecnou školu a středoškolské vzdělání získal na Jiráskově gymnáziu v Praze II, kde v roce 1938 maturoval. Rok strávil v noviciátu benediktinského kláštera v pražských Emauzích. V té době se rozhodl pro studium teologie a 6. listopadu 1939 odjel do Říma, kde na Lateránské univerzitě navštěvoval přednášky z filosofie. Odmítl však kněžské svěcení a v roce 1943 odešel z Itálie do Švýcarska, kde studoval slavistiku na univerzitě ve Fribourgu. Pravděpodobně 15. října 1944 se dobrovolně přihlásil do československé zahraniční armády. Odveden byl koncem prosince na československém vyslanectví v Paříži. K Pěší výcvikové rotě Náhradního tělesa čs. armády v Southend-on-Sea v hrabství Essex dorazil 5. ledna 1945. V době výcviku byl svými nadřízenými hodnocen jako Tichý, ukázněný, trochu neobratný. Po jeho ukončení byl 20. února 1945 vybrán ke službě u letectva a odeslán k Československému depotu (RAF VR Czechoslovak Section – Czechoslovak Depot) v Cosfordu (imatrikulační číslo 788 821). Zde sloužil u pozemního personálu. Podílel se zřejmě i na činnosti osvětové služby, vzhledem k tomu, že mu byl 6. srpna 1945 generálním inspektorem čs. letectva div. gen. RNDr. Karlem Janouškem vysloven dík za velmi dobrou a úspěšnou učitelskou činnost. Krátce předtím byl 1. srpna povýšen na svobodníka. Po návratu do osvobozené vlasti byl 8. září 1945 propuštěn z činné služby na trvalou dovolenou. K 30. lednu 1946 byl, již jako záložník, povýšen na desátníka. Počátkem roku 1946 mj. uvažoval o dráze vojáka z povolání. V té době již končil první semestr studia českého jazyka, latiny a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Z toho, že o dva roky později, v zimním semestru 1947/1948, si již zapisoval přednášky z psychologie, srovnávací náboženské vědy a filosofie, lze usuzovat o značné šíři jeho zájmů. Fakultu ukončil v letním semestru roku 1949. Poté pracoval jako úředník. Teprve na přelomu padesátých a šedesátých let mohl nastoupit jako sociolog ve Výzkumném ústavu dopravním v Praze a od roku 1968 až do důchodu působil v manželské a předmanželské poradně v Brandýse nad Labem. V letech normalizace se výrazně angažoval v tajné církvi. Roku 1977 byl Felixem Maria Davídkem tajně vysvěcen na kněze a o jedenáct let později, roku 1988, konsekrován na biskupa (jako jeden z patnácti). Vzhledem k tomu, že patřil k zásadním kritikům celibátu, sám byl ženatý a měl dva syny, se po změně státoprávních poměrů v roce 1989 do struktur oficiální církve nezařadil. Zemřel dne 15. září 2002. Pohřben je na Levém Hradci v Roztokách u Prahy. V roce 2010 mu byla Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze in memoriam udělena Pamětní stříbrná medaile.