Jan Filla se narodil 22. června 1935 ve Všetatech na Mělnicku, kde jeho otec působil jako zahradník. Základní školu absolvoval v Praze-Braníku, kam se Fillovi přestěhovali za prací. Další studium mu jako dítěti z aktivně věřící rodiny bylo znemožněno, nastoupil tedy jako dělník do firmy Oma, která vyráběla stavební díly. Roku 1955 byl povolán na vojnu do Komárna. Protože jako adventista světil sobotu, dostal se zanedlouho do problémů. Když spolu s přítelem stejné víry nereagoval na sobotní poplach a nedostavil se na nástup, skončili oba ve vojenském vězení, odkud po několika dnech putovali do věznice v Brně na Špilberku. V listopadu 1955 poslal soud Jana Fillu za neuposlechnutí rozkazu na 15 měsíců do vězení. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že v Československu panuje sice náboženská svoboda, ale stát je v ohrožení, a podmínky jsou tudíž mimořádné. Po Vánocích strávených v Praze na Pankráci byl Filla eskortován na lágr Barbora v Krušných horách. Absolvoval krátké školení a po třech dnech již fáral na šachtě, kde jej s ostatními vězni přidělovali především na úseky, kam se civilní zaměstnanci neodvažovali. Hned během první směny jen o vlásek unikl smrti v závalu. Budíček byl na Barboře ve 4 hodiny ráno, pak následoval nástup, kdy byli vězni i v krutých mrazech často celé hodiny přepočítáváni. Jan Filla se sblížil se souvěrci z řad adventistů i s členy společenství Svědků Jehovových. Tajně se scházeli v barácích, společně se modlili a diskutovali o Bibli. Většinu času se mu dařilo vyhýbat se práci v sobotu, protože o rozvrhu směn rozhodovali samotní vězni. Stačilo si sobotu napracovat, což znamenalo nastoupit hned po skončení šestnáctihodinové noční směny ze čtvrtka na pátek na další směnu dopolední. I tak ale příležitostně neunikl obávané korekci. Po několika úrazech byl přidělen na práci na povrchu, až se dočkal 5. května 1957 propuštění.